Furlansko a Collio: oranžové víno na hranici

Oranžové víno má domovskou adresu, a je to osada na kopci nad Gorizií. Oslavia ve furlanském Colliu na severovýchodě Itálie je místo, kde se Ribolla Gialla v devadesátých letech vrátila i se slupkami do otevřených kádí a kde byla v roce 2001 v podlaze sklepa zakopána gruzínská kvevri. Tohle je pětidenní trasa z Terstu do Terstu se třemi celými dny v Colliu a na Carsu: dva mezi terasami na ponce v Oslavii a Gorizii, jeden na vápencové plošině nad Terstem s Jadranem na dohled. Šest až deset hostů, dlouhé degustace, krátké přejezdy a hranice, kterou přejdete pěšky. Jantarová vína nalévám vedle bledých z týchž kopců, protože právě ta volba je lekce.

Den 1: Terst#

Přijedete letadlem nebo vlakem. Terstské letiště v Ronchi dei Legionari je 35 minut od města, nádraží leží na benátské trati a z Brna to autem jedu asi sedm hodin přes Vídeň a Štýrský Hradec. Na každého z vás čeká řidič a odveze vás do malého hotelu u Canal Grande. V 18:00 dojdeme pěšky na Piazza Unità d’Italia, náměstí, které se otevírá přímo k moři, a potom na večeři: jota, polévka z kysaného zelí, fazolí a vepřového, jak se vaří v Terstu a na Carsu, a talíř z tradice terstských buffetů, vařené vepřové se strouhaným křenem. Na stole dvě Ribolly Gialla, obě z Collia. Jedna vylisovaná hned ze slupek a vedená v nerezu, bledá, citron a mandle. Druhá po měsících na slupkách, jantarová, čaj a sušená meruňka, s taninem, který na vteřinu zastaví hovor. Vzdálenost mezi těmi dvěma sklenicemi je celý týden. Noc v Terstu.

Den 2: Oslavia, Radikon a Dario Prinčič#

Vyjíždíme v 9:00; Gorizia je 45 minut na sever, Oslavia o deset minut dál. Kopec je ponca, slín a pískovec, které se drolí; kostnice nad ním uchovává ostatky asi 57 000 padlých ze sočské fronty. Nejdřív Radikon, hospodaří tu od roku 1861, lahvuje od ročníku 1979. V roce 1995 se Stanko Radikon vrátil k dědovu kvašení Ribolly na slupkách; jeho syn Saša vede vinařství od roku 2016. Otevřené dubové kádě, měsíce na slupkách, roky v botti, žádná filtrace a litrové lahve s úzkým korkem, které zrají jako magnum. Ochutnáme Ribollu, Oslavje a Jakot, Tokaj napsaný pozpátku. Oběd v Cormonsu, 20 minut na západ: frico s polentou, šunka ze San Daniele. V 15:30 Dario Prinčič, deset hektarů teras několik set metrů od hranice, synové Andrea a Marco po jeho boku. Bílá tráví osm až 35 dní na slupkách v otevřeném dubu nebo kaštanu, potom 18 až 24 měsíců ve starém dřevě. Sytě jantarová Ribolla, kdoule a heřmánek. Dvě noci v rodinném hotelu v Gorizii.

Den 3: Gravner, hraniční náměstí a Monte Calvario#

Gravner není degustační místnost. O dopoledne žádám pro každý termín jako návštěvník z oboru; je-li odpověď ne, připadne dopoledne sousednímu sklepu a Ribolla přijde ten večer na náš stůl. Když se dveře otevřou: Joško Gravner, lahvuje od roku 1973, odjel v roce 2000 do Gruzie a v roce 2001 zakopal jedenáct kvevri. Pravidlo zní čtyřikrát šest: šest měsíců na slupkách v kvevri, šest bez slupek, šest let v botti, šest měsíců v lahvi; na trh asi sedm let po sklizni, jen Ribolla Gialla a Pignolo. Jantar, sušená meruňka, vlašský ořech, sůl, při sklepní teplotě. Oběd v Gorizii, potom pěšky přes Piazza Transalpina do Nové Gorice. V 15:30 Monte Calvario, 110 až 140 metrů, kde Damijan Podversic vrátil k životu půdu opuštěnou od roku 1940; mezi jeho učiteli jsou Gravner a Nicola Manferrari. Šedesát až devadesát dní na slupkách, tři roky v botti, rok v lahvi: sušená broskev, jod, křídový tanin. Večeře je dnes volná; stoly zarezervuji.

Den 4: Carso, Vodopivec a osmiza#

Pětačtyřicet minut na jihovýchod, nahoru na Carso, vápencovou plošinu nad Terstem ve 200 až 400 metrech, tenká červená půda na skále, vítr bora. Colludrozza je osada obce Sgonico, slovinsky Zgonik, asi ve 260 metrech. Paolo a Valter Vodopivcovi lahvují od roku 1997: šest hektarů při 10 000 keřích na hektar, jediná odrůda, Vitovska, které je v Itálii a Slovinsku vysazeno dohromady asi 60 hektarů. Origine tráví dva až čtyři týdny na slupkách v otevřeném slavonském dubu; Solo šest měsíců na slupkách v zakopaných gruzínských kvevri a dva roky v botti. Bledý jantar, hruška, sušené bylinky, sůl, jemný tanin. Potom osmiza, statek, který smí od dekretu Josefa II. z roku 1784 prodávat vlastní víno a jídlo, vždy na několik dní v kuse; olistěná větev u cesty, frasca, říká, že je otevřeno. Vitovska a Terrano ze džbánu, doma sušená šunka, sýr, vařená vejce. Dolů do Terstu, 25 minut, na večeři na rozloučenou a poslední noc.

Den 5: Terst#

Snídaně, potom káva tak, jak ji město pije, vestoje, v jedné ze starých kaváren u moře. Transfery na letiště, 35 až 40 minut, nebo na nádraží jsou načasované podle každého z vás. Jede-li vám vlak až později, vyjdu s každým, kdo chce, na kopec k San Giusto, odkud leží celý záliv pod vámi, a probereme, kterou lahev doma otevřít první. Jantarová vína cestují dobře; mají na to tanin, a lahve jedou v odbaveném zavazadle, nebo, kde to vinařství nabízí, kurýrem. Oběd je na vás.

Pro koho je tento zájezd#

Pro každého, kdo vypil jednu lahev oranžového vína, ať mu chutnalo, nebo ne, a chce vědět, co měsíce na slupkách v otevřeném dubu udělají s Ribollou Gialla a proč ji vinaři nalévají z litrových lahví při 15 °C k večeři. Pro jedlíky, kterým nevadí vepřové: jota, frico i talíře v osmize se k němu kloní, ale sýr, vejce, polenta a fazole vegetariána týdnem provedou, když mi to řeknete předem.

Dny jsou krátké na přejezdy a dlouhé u stolu; šest až deset vín na sklep je běžné, často ze sudu, a já je nepopoháním. Každý večer stojí vedle jantarových vín bledá Ribolla nebo Friulano z nerezu od klasického domu z Collia, protože jde o volbu vinaře, ne o tábor.

Táhne-li vás zvídavost k Nebbiolu, klasickým protějškem je piemontská trasa; táhne-li vás k sopkám, sklep Franka Cornelissena je součástí zájezdu na Etnu. Cokoli z toho běží i jako soukromá cesta pro dva až dvanáct lidí.

Praktické poznámky#

Lety: do Terstu z několika evropských uzlů, do Benátek Marco Polo 1 h 40 od Gorizie, nebo do Lublaně 1 h 30; řekněte mi, kde přistanete, a transfer zařídím. Po železnici leží Terst na benátské trati a z Vídně se k němu jede přes Villach a Udine.

Počasí: v Colliu naprší asi 1 500 mm ročně a něco z toho může spadnout v kterémkoli měsíci; květen a červen mají ve dne 22 až 27 °C, konec září a říjen 16 až 24 °C, s chladnými rány ve sklepích. Bora na Carsu může kterýkoli den zafoukat pořádně. Sbalte si nepromokavou bundu, jednu vrstvu navíc a boty s dobrou podrážkou na terasy z poncy a sklepní schody; žádná procházka netrvá déle než 40 minut.

V osmizách se platí hotově. Zásuvky jsou typu L a F; roaming v EU pokrývá české i rakouské SIM karty. Ribolla se sklízí od konce září do října, takže podzimní termín může zastihnout otevřené kádě v kvašení a vinaře, který se nemůže dlouho posadit, což je lekce svého druhu.

Často kladené otázky pokrývají jednolůžkové pokoje a dietní požadavky; můj článek o oranžovém víně a maceraci na slupkách vysvětlí metodu dřív, než ji ochutnáte, a návštěva u vinaře vysvětluje, proč nikdy nepřijíždíme pozdě.