Bouře nad Aghavnadzorem#
Bouře přešla údolím před námi. Než minibus u Aghavnadzoru odbočil z M2, déšť se posunul dál k Jeghegnadzoru, nad svahy se vracelo světlo a na hoře nad vesnicí stála duha přesně tak dlouho, než jsme zaparkovali. Byl první říjnový týden ve Vajoc Dzoru v Arménii. Sklizeň byla z větší části pod střechou a vzduch voněl mokrým prachem a rozmačkanými hrozny.
Trinity Canyon Vineyards leží právě tady, asi v 1 300 metrech, mezi Areni a Jeghegnadzorem, na tom úseku údolí Arpy, který znám nejlépe. Hovakim Saghateljan čekal u dveří sklepa s ručníkem přes rameno. Ne kvůli nám, kvůli bednám.
Čtyři společníci a kniha jménem Aygi#
Vinařství založili v roce 2009 čtyři společníci. Hovakim Saghateljan ho vede jako výkonný ředitel. Artem Parseghjan je enolog a sklepmistr a učí na EVN Wine Academy v Jerevanu. Vahe Baloulian vlastní In Vino, vinný bar v Sarjanově ulici v Jerevanu, a restauraci The Club. Andranik Grigorjan, také restauratér, má na starosti strategii. Dva ze čtyř přišli z restauračního oboru a je to poznat na tom, jak vás tu přijmou.
Právě přes ten bar jsem vinařství poznal. Na jedné z prvních cest do Jerevanu, léta předtím, než jsem sem přivezl skupinu, jsem seděl v In Vino se sklenkou jejich Areni Noir a zeptal se, odkud je. Odpovědí byla vesnice, kterou jsem dvakrát projel bez zastavení. Příště jsem zastavil.
Hovakim napsal knihu, která se jmenuje Aygi. To slovo znamená arménsky zahrada a tady se tak říká i vinici: khaghoghi aygi je doslova hroznová zahrada. Stojí za to vědět to, než s ním vyjdete mezi řady, protože o révě mluví jako zahradník, keř po keři, ne v hektarech.
Ekologické vinohradnictví v 1 300 metrech#
Trinity Canyon bývá běžně označováno za prvního certifikovaného ekologického producenta vína v Arménii: žádné syntetické pesticidy, žádná syntetická hnojiva. Zeptal jsem se Hovakima, jestli to nadmořská výška usnadňuje, nebo ztěžuje. „Obojí,“ řekl. „Nebe je suché, takže réva je zdravá. Zimy jsou studené, takže réva je poctivá. Nic tady není snadné, ale nic tady také není složité.“
S tím nebem má pravdu. Ve Vajoc Dzoru spadne zhruba 250 až 400 milimetrů srážek ročně a vzduch je v této výšce řídký a suchý, což udržuje tlak houbových chorob nízko. Ekologické vinohradnictví na jižní Moravě, kde žiju, je každý červen boj s vlhkem. Tady je to otázka pozornosti a trpělivosti. Snažím se to svým moravským přátelům neříkat příliš nahlas.
Ve vinicích roste především Areni Noir a Voskehat, k tomu trochu mezinárodních odrůd. Půdy údolí se mění od jedné zatáčky silnice k druhé, vápenec a vápnitý jíl, sopečný tuf a čedič, železem červené stráně, a Hovakim vám spíš podá kámen z meziřadí, než aby ho popisoval. Sklizeň přichází v této výšce pozdě, od konce září do půlky října, a chladné noci drží kyselinu, zatímco dny dokončují cukr.
Karas, moderní sklep a síra, na kterou jsem se neptal#
Dům pracuje s hlínou i s moderním sklepem, ve čtyřech řadách. „6100“ je hlavní řada, bílé, rosé a Areni Noir; to číslo je stáří vinařství Areni-1 v letech, asi deset kilometrů níž v údolí, nejstaršího známého úplného vinařského zařízení na světě. „Ancestors“ kvasí a zraje v hliněných karasech. „EH!“ je nejvyšší řada z moderního sklepa, pojmenovaná podle písmene arménské abecedy. „Crossroads“ je bílé.
Artem nás zavedl ke karasům. Je učitel povahou i povoláním a hlínu vysvětlil prostě: nádoba trochu dýchá, drží víno ve stálém chladu, nedává mu nic ze své vlastní chuti, pokud je čistá, a její čištění je většina práce. „Dub mluví,“ řekl. „Hlína poslouchá.“ Dlouhá verze je v mém článku o kvevri, karasu a amfoře.
Na síru jsem se neptal a budu přesný v tom, co vím. Deklarovaný postoj domu je minimum zásahů. Čísla na etiketě nejsou a já nevkládám cizím lidem do úst údaje. Co mohu říct, je, jak vína chutnají: čistě a nenuceně, ovoce vpředu a vinařská práce za ním.
Éra tradičních vín se vrátila.
To je věta, kterou dům používá sám o sobě. V Aghavnadzoru, s karasem před sebou a 6 100 let starým vinařstvím kousek po silnici, nezní jako reklama.
Jedna sklenka: 6100 Areni Noir#
Po něm jsem nalil karasové víno Ancestors a rozdíl učil sám: kulatější, se zemitou hranou, ovoce o krok dál vzadu a textura o krok víc vpředu. Ptám se hostů, které mají raději, a svou vlastní odpověď si nechávám pro sebe, většinou.
Stůl#
Jedli jsme venku, u dlouhého stolu, který bouře nechala mokrý. Lavaš, ještě měkký z toniru, a talíř bylinek: estragon, bazalka, koriandr, jarní cibulka. Slaný sýr. Tolma ve vinných listech. Potom chorovac z grilu, vepřové a jehněčí, s paprikami a lilky, které se zhroutily do vlastního kouře. Na ubruse ležely hrozny, protože hrozny byly ten týden všude.
Soused, který ve dnech sklizně vaří, si nesedl, dokud nebyl poslední špíz z ohně. Bílé 6100 šlo k bylinkám a sýru. Areni Noir šlo ke všemu, což je zvyk té odrůdy. Hovakim otevřel k chorovaci Ancestors a neřekl o něm nic, dokud se někdo nezeptal, což je také zvyk, který obdivuji.
Aghavnadzor na zájezdu#
Trinity Canyon přijímá návštěvníky od 11:00 do 19:00, v pondělí je zavřeno, a každý podzim vyhlašuje sklizňové akce. Na mém zájezdu do Arménie přijíždíme odpoledne, po jeskyni Areni-1 a Noravanku dopoledne, takže číslo na etiketě už něco znamená, když ho čtete. V téže vesnici dělá Yacoubian-Hobbs s Kaliforňanem Paulem Hobbsem vybroušené, moderní Areni; vodím skupiny do obou v jedno odpoledne a cesta pěšky mezi nimi je nejkratší lekce o vinařských rozhodnutích, jakou znám. Vajoc Dzor je páteř trasy a Aghavnadzor je den, který bych nepřesouval.
Totéž odpoledne otevírá trasu dvou kolébek, na které pokračujeme od arménských karasů ke gruzínským kvevri a jemně se přeme o to, čí hlína je starší. Večeře je v Jeghegnadzoru, obvykle v Old Bridge, a autobus je do té doby tišší, což je znamení dobrého dne. Pro širší obraz začněte mým průvodcem Arménií.
Hovakim nás doprovodil zpátky k autobusu, když poslední světlo opouštělo svah, kde předtím stála duha. Aygi znamená zahrada. Po odpoledni v Aghavnadzoru se to zdá být správné slovo pro vinici a správná velikost pro ambici.
