Novomlýnská nádrž a obec Pavlov pod Pálavou při pohledu z Děvína, přes vodu svah Sonberku v Popicích

Tadeáš Bednarz · CC BY-SA 4.0

Česko · Mikulov

Oldřich Drápal ml. a slunečný vrch nad Popicemi

Sonberk v Popicích, Mikulovsko, Česko: budova Josefa Pleskota nad Novomlýnskými nádržemi, Pálava, Ryzlink rýnský a slámové víno na vinařském zájezdu po Moravě.

Dálnice D2 z Brna je první půlhodinu nudná, pak se vpravo z roviny zvednou Pálavské vrchy a silnice si vzpomene, kde je. U Popic sjedu, vystoupám vesnicí a vyjedu na svah, který se přes hladinu vody dívá na vrchy. To je Sonberk v mikulovské podoblasti jižní Moravy v Česku: 40 hektarů spraše, jedna dlouhá střecha a výhled, kvůli němuž se celý kraj fotografuje.

Byl jsem tam ve čtvrtek 30. října 2025 v 10:30, teploměr na terase ukazoval 13 °C a Novomlýnské nádrže dole měly barvu cínu. Réva byla napůl žlutá. Pod přístřeškem na kraji dvora už ležely na roštech poslední hrozny Pálavy toho roku a sušily se na víno, které se bude lisovat až na jaře.

Slunečný vrch nad vodou#

Než se vrch jmenoval Sonberk, jmenoval se Sonnenberg, slunečný vrch, a vinařství uvádí, že réva na něm stojí od 13. století. Dnešní vinařství vzniklo v roce 2003, kdy se svahu ujala malá skupina, dva investoři, obchodník s vínem a enolog jménem Oldřich Drápal, a začala znovu. Sklep dnes vede jeho syn Oldřich Drápal mladší, jemuž český vinařský tisk připisuje slámová vína vinařství.

Vína jsem poznal dřív než jejich autora. Před lety, v jedné brněnské restauraci, byla Pálava ze Sonberku lahví, kterou jsem naléval hostům, kteří tvrdili, že aromatická vína nemají rádi; většina změnila názor u druhé sklenice. Skupiny sem vozím, protože je to nejjasnější vyjádření klasického moravského přístupu, jaké znám.

Střecha od Josefa Pleskota#

Budovu navrhl v letech 2005 až 2007 Josef Pleskot, dokončena byla v roce 2008 a obvykle se označuje za první moderní vinařskou stavbu v Česku. Je dlouhá a nízká, zasazená do svahu, jedna široká střecha nad vším od lisu po lahev i nad terasou, kde sedí hosté. Moravské víno vždycky žilo ve sklepích pod vesnickými uličkami; Sonberk ho vynesl na světlo.

Terasa je to hlavní. Sedíte obráceni k jihu a před sebou máte celou Pálavu, Děvín s 549 metry, zříceninu Děvičky na jeho rameni, Pavlov u jeho paty a mezi tím nádrže. Oldřich vyšel s Ryzlinkem rýnským a dvěma sklenicemi a několik minut jsme dělali to, co tu dělá každý, totiž dívali se.

Nejdřív půda. Popický svah je hluboká spraš, větrem navátý prach, který pokrývá velkou část jižní Moravy: rychle se prohřívá, dobře odvádí vodu a přitom jí udrží dost, aby réva přečkala suchý srpen. Řádky jsou obrácené k jihu zhruba ve 200 až 260 metrech a voda pod nimi mírní dubnové mrazy, které zasahují vinice dál od jezer.

Vinařství nesou tři odrůdy: Ryzlink rýnský, tedy pravý Riesling; Pálava; a Merlot pro červená. Kolem nich stojí Tramín, Muškát moravský, Sauvignon, Rulandské šedé a Chardonnay. Sbírá se ručně, v několika průchodech. „Stejnými řádky procházíme víc než jednou,“ řekl Oldřich. „Hrozen vám řekne kdy, pokud jste u toho a posloucháte.“

Sklep je klasický a nepředstírá nic jiného: nerez pro většinu bílých, trocha dubu pro vína, která ho unesou, síra odměřená a přidaná včas. Pálava, odrůda, je místní: Josef Veverka ji v roce 1953 zkřížil z Tramínu a Müller-Thurgau, dokončena byla na šlechtitelské stanici v Perné přes vodu a registrována v roce 1977. Sonberská verze je polosuchá, cukr drží zpříma kyselina, a je to víno, které si většina hostů pamatuje.

Slámové víno na roštech, ne na slámě#

U slámového vína se vinařství stává neobvyklým. Slámové víno se dělá z hroznů sušených po sklizni, tradičně na slámě nebo rákosu, nejméně tři měsíce. Sonberk nepoužívá ani jedno: Pálava leží na samostatných roštech pod vlnitou střechou, v proudícím vzduchu, asi pět měsíců. Sláma může do plodů přenést plísně a cizí chutě; rošty nepřenášejí nic než čas.

Bobule do té doby ztratí většinu vody a to, co zbude, se pomalu lisuje na víno s přibližně 197 gramy zbytkového cukru na litr, prodávané v lahvích o objemu 250 mililitrů. Vinařství mu říká tekutý dezert a já se nehádám: růže, sušená meruňka a med, pod nimi stále slyšitelná kyselina odrůdy.

„Slámové víno je hlavně čekání,“ řekl Oldřich, když mě vedl podél roštů. „Práci odvedou hrozny. Můj úkol je každý den je zkontrolovat a nespěchat.“

Jedna sklenice na terase#

Degustovali jsme v pořadí, o které si vždycky říkám: nejdřív Ryzlink rýnský, limeta a mokrý kámen, zcela suchý; pak Tramín; pak Pálava suchá a polosuchá; nakonec slámové víno, a to už se světlo přesunulo přes vodu. Tuhle sklenici jsem si zapsal.

Meruňky, med a studená mísa#

Vinařství má meruňkové sady a včelstva a stůl to prozrazuje. Obědem na terase byla moravská studená mísa: tmavý chléb, uzené, hrnek škvarků, čerstvý sýr a klínek Olomouckých tvarůžků, pronikavého zrajícího tvarohového sýra, kterému se opravdu postaví jen Tramín; potom med z vlastních úlů a koláče plněné vlastními meruňkami.

Ryzlink šel k uzenému, Tramín k tvarůžkům, kombinace, které bych nevěřil, dokud mě jeden Moravan nedonutil ji zkusit, a polosuchá Pálava ke koláčům a kousku sýra s modrou plísní, který Oldřich přinesl právě kvůli tomu. Vinařství kolem tohoto vína pořádalo také indické večeře v Londýně; okvětní lístky růže a liči proti římskému kmínu a chilli dávají větší smysl, než jak to zní.

Sonberk na zájezdu a jak ho navštívit#

Na mém jednodenním výletu po Moravě z Brna je Sonberk odpolední zastávkou, kolem 14:45, po dopoledni s Milanem Nestarcem ve Velkých Bílovicích a před Vinařstvím Volařík v Mikulově. Na Víkendu na jižní Moravě je to druhé odpoledne, po Modrých Horách a před soumrakem v pavlovské sklepní uličce přes vodu. Řadím ho za naturální sklepy úmyslně: hosté přijíždějí s chutí vín, do kterých se nepřidalo téměř nic, a setkají se se sklepem, který přidává přesně to, co je třeba, a každý přídavek dokáže vysvětlit. Většina odjíždí s respektem k obojímu; ta debata je v textu co nalévám, naturální i klasické.

Popice jsou z Brna asi 40 minut. Vinařství je otevřené denně, od března do října od 10:00 do 18:00 a v zimě od 10:00 do 17:00. Český zákon nepřipouští za volantem žádný alkohol, takže jezdíme minibusem s řidičem. O vápenci přes vodu si přečtěte mého průvodce Mikulovskem; o zbytku země průvodce Českem.

Odjížděl jsem v 15:00 se dvěma malými lahvemi v tašce a s rošty Pálavy, které se za mnou dál sušily, pět měsíců od chvíle, kdy se stanou vínem. Na cestě na sever vrchy zapadly zpátky do roviny, ale obraz zůstal: dlouhá střecha, hladina vody a svah, který je obrácený ke slunci tak dlouho, že po něm dostal jméno.