V Golsu začíná rovina. Když přijíždíte od Vídně, má krajina kopce za sebou dřív, než minete Parndorf, a v Golsu na severovýchodním břehu Neziderského jezera je obzor čára rákosí a nebe. Tohle je Burgenland, teplý, suchý, panonský kout Rakouska: asi 2 000 hodin slunce ročně a stepní jezero dlouhé 36 km, v průměru metr hluboké. Předchozí dva dny jsem strávil na Karakterre v Eisenstadtu, veletrhu ekologických, biodynamických a naturálních vinařů, a do Golsu je to kolem horního konce jezera asi čtyřicet minut. Bylo 15. května 2026, teploměr v autě ukazoval v 10:00 21 °C a vítr už se zvedl, jak to tu obvykle bývá.
Vinařství Clause Preisingera uvidíte dřív, než pořádně uvidíte vesnici. Stojí na Goldbergu, nízkém návrší nad Golsem, dlouhá budova z betonu a skla, na jejíž střeše roste tráva, dokončená v roce 2009. Poprvé jsem ji zahlédl před lety ze silnice, cestou na degustaci do Rustu, a měl jsem ji za galerii. V jistém smyslu jsem měl pravdu.
Od tří hektarů v Golsu ke čtyřiašedesáti parcelám#
Claus převzal rodinné vinice kolem roku 2000, byly to asi tři hektary. Dnes obhospodařuje něco kolem devatenácti hektarů, rozdělených do nějakých čtyřiašedesáti parcel mezi vesnicí a jezerem, na vápenci a štěrku, Kalk und Kiesel, jak říká on sám, což je také název dvou jeho vín. Červené odrůdy, na kterých tu záleží, jsou Frankovka, Zweigeltrebe a Svatovavřinecké, v Rakousku Blaufränkisch, Zweigelt a St. Laurent; je tu i Rulandské modré a z bílých Veltlínské zelené a Rulandské bílé.
Od roku 2004 je členem Pannobile, sdružení devíti vinařství z Golsu, a od roku 2006 hospodaří biodynamicky; pracuje pod hlavičkou respekt-BIODYN, rakouského sdružení, které vzniklo jako alternativa k Demeteru. Dvacet let biodynamiky už není etapa. Je to způsob, jakým statek funguje.
Vína jsem znal dřív než člověka: láhev Puszta Libre! otevřená vychlazená u kuchyňského stolu jednoho kamaráda v Brně, lehké červené, které se chovalo jako bílé. Vinařství návštěvy neinzeruje, tak jsem napsal a dostal jedno dopoledne díky slušnému e-mailu a věrohodnému důvodu. Tak to tu funguje: po domluvě, a jen když to kalendář dovolí.
Vápenec, štěrk a biodynamika na Goldbergu#
Nejdřív jsme prošli parcelu Frankovky za budovou. Letorosty byly o délku dlaně nad prvním drátem, květenství ještě zavřená a porost trav a jetele mezi řádky byl posekaný v každém druhém meziřadí. Vítr ohýbal všechno stejným směrem. Půda pod mými botami byla bledá a plná zaoblených kamenů, štěrková polovina toho jména.
Biodynamika je tu, jak ji Claus popisuje, hlavně hospodaření: kompost, ozelenění meziřadí, preparáty, načasování práce podle rostliny, ne podle kalendáře. Nekáže o ní a já ho o to nežádám. Co si o tom, co roh a měsíc dělají a nedělají, myslím já, stojí v mém textu o biodynamice bez mystiky. Co vidím vlastníma očima, je vinice s živou půdou a majitel, který zná všech čtyřiašedesát svých parcel bez pohledu do mapy.
„Čtyřiašedesát parcel je čtyřiašedesát termínů sklizně,“ řekl Claus, „a legrace je v tom, že ani jeden se mě neptá, jestli smí.“
Amfory, sudy a sklep, který je stále v pohybu#
Sklep je pod travnatou střechou, chladný a prostý, tak jak je prostý dobrý beton. Hrozny přicházejí sbírané ručně a kvasí na vlastních kvasinkách, část z nich v celých hroznech. Potom přebírají práci nádoby: velké dřevěné sudy, něco betonu a řada hliněných amfor, které Claus používá od roku 2009, jako jeden z prvních v Rakousku. Síra se drží na minimu; čiření a filtrace se téměř nedějí.
Hlína není dekorace. Trochu dýchá, zakulacuje tanin a nedává vínu nic ze sebe, jak by to udělal nový sud. Stál jsem v dost gruzínských marani, abych tu logiku poznal.
Degustovali jsme napříč řadou vestoje u betonového pultu. Bílý Kalkundkiesel, bílé odrůdy vinařství macerované na slupkách, byl zakalené zlato, pomerančová kůra a heřmánek, stisk jako silný čaj. Potom Frankovka z poloh Ried Bühl a Ried Edelgraben vedle sebe: Bühl vzdušnější, višeň a bílý pepř; Edelgraben tmavší, víc železa, tanin ještě složený uvnitř. Byl tam pet-nat jménem Ancestral a etiketa jménem Erdeluftgrasundreben, země vzduch tráva a réva napsané jedním slovem, což vám řekne, jak přemýšlí o etiketách.
Nalévám klasická i naturální vína a řeknu, kde leží jejich kompromisy. Tyhle láhve odcházejí ze sklepa s malou ochranou, chtějí tedy chladnou polici a krátkou cestu ze sklepa do sklenice; některé jsou zakalené a během hodiny se ve sklenici mění. Co dostanete nazpátek, je Frankovka, která chutná po Golsu v konkrétním roce, a ne po sklepním receptu. Clausovo veřejné heslo je „vína pro myslící lidi“ a já tu větu čtu jako pozvání, ne jako zkoušku.
Jedna sklenka: Puszta Libre! 2023#
Oběd byl ve vesnici, v hostinci na hlavní ulici, a první láhev přišla rovnou z lednice.
Rybí polévka s paprikou a candát v Golsu#
Jedli jsme, co dává jezero: nejdřív rybí polévku s paprikou, červenou a pálivou, potom candáta, rybu Neziderského jezera, smaženého na másle s petrželovými bramborami. Puszta Libre! šlo k polévce líp, než jsem čekal, studené ovoce proti paprice. Bílý Kalkundkiesel, objednaný znovu, protože jsem ho chtěl vidět s jídlem, se s candátem střetl svým slupkovým stiskem a vyhrál.
Následoval plátek vepřové pečeně s kmínem, protože byla na tabuli, a s ním zbytek Bühlu. Frankovka s vepřovou pečení je burgenlandská samozřejmost a samozřejmosti mají své důvody.
Preisinger na zájezdu#
Gols je 50 minut od Vídně a asi 2 h 15 min od Brna přes Bratislavu, což z něj dělá přirozenou poslední kapitolu zájezdu Wachau, Kamptal a Burgenland. Po terasách Dunaje a spraši Langenlois působí zdejší ploché panonské světlo jako jiná země a vína s tím souhlasí. Takové dopoledne je tu vzorem: jedna parcela na Goldbergu, místnost s amforami, pět nebo šest vín, potom stůl ve vesnici a odpoledne Rust a jeho čápi na západním břehu.
Návštěvy jsou jen po domluvě a ne vždy možné, každou si tedy potvrzuji, než ji slíbím, a v záloze mám druhý sklep v Golsu. Vezměte si klobouk: na Parndorfské plošině není žádný stín a vítr se jako stín nepočítá.
Jel jsem zpátky na sever s kartonem v kufru. Budova na kopci byla to poslední, co jsem z Golsu viděl: takže přece galerie, se čtyřiašedesáti exponáty, a všechny ještě dozrávají.
