Silnice na západ z Jerevanu vede hodinu po rovině. Za Ečmiadzinem vystřídají sady pole, pole vinice a vinice už nekončí. Ararat stojí celou cestu po levé straně, všech 5 137 metrů, tak blízko, že se pořád ohlížíte, jestli se nepohnul. Nepohnul. To je Armavir, arménská Araratská nížina, a vinařství na konci silnice je Karas Wines.
Poprvé jsem sem vyjel sám v dubnu 2024, týden před skupinou, z prostého důvodu: chtěl jsem vidět, jak vypadá 400 hektarů révy v jednom kuse. Na Moravě končí řada révy u lesa nebo u vesnice. Tady končí na obzoru. Celý Vajoc Dzor, údolí, kde vznikají nejdiskutovanější arménská červená vína, má asi 1 200 hektarů vinic. Jedno vinařství na nížině má třetinu té plochy.
Argentinsko-arménská rodina na Araratské nížině#
Karas je projekt Eduarda Eurnekiana, argentinsko-arménského podnikatele, a jeho společnosti Tierras de Armenia. Výsadba začala v roce 2004 na pozemcích mezi 900 a 1 100 metry, první komerční ročník přišel v roce 2010 a dnes je vinařství největším jednotlivým vinařstvím v Arménii. Rodina dělá víno také v Patagonii, v Bodegas del Fin del Mundo, což o zdejším seznamu odrůd leccos vysvětluje.
Vede ho jeho neteř Juliana Del Aguila Eurnekian: generální ředitelka, vinařka a sommelierka. Michel Rolland tu působil jako konzultant a veřejně bývá označován za jejího mentora. Zmiňuji to proto, že to prozrazuje školu myšlení: zralé ovoce, čistý sklep, francouzský dub použitý s rozmyslem, vína stavěná tak, aby snesla cestu.
Juliana mě přivítala v degustační místnosti, do které padalo odpolední světlo od hory. Dva sommelieři v jedné místnosti najdou společnou řeč rychle. O nížině jsme mluvili půl hodiny, než jeden z nás sáhl po sklenici.
Sopečná půda, voda z Araksu a čtyřicetistupňové července#
Nížina je nejteplejším a nejsušším koutem Arménie. Srážek spadne kolem 300 milimetrů ročně, někdy méně, a červencová odpoledne dosahují 35 až 40 °C. Bez kanálů, které berou vodu z řeky Araks, tu neroste nic. Půdu tvoří písčitá hlína a kamenité říční náplavy na sopečném podloží a nížina má svá zasolená místa, takže na volbě, kde nesázet, záleží stejně jako na tom, kde sázet.
Víno zachraňuje nadmořská výška a noc. V tisíci metrech teplota po západu slunce prudce klesá i v srpnu a réva si odpočine tak, jak by jí to nížina u hladiny moře nikdy nedopřála. Sklizeň začíná v srpnu a pokračuje do září, celý měsíc před tím, než sbírají vysoko položené vesnice Vajoc Dzoru.
Seznam odrůd je dlouhý a záměrně smíšený. Červená vína nesou Syrah, Malbec a Cabernet Franc, vedle nich Montepulciano a Ancellotta, obě italské; k bílým se přidává Chardonnay. Po jejich boku stojí domácí odrůdy: Areni, která tu dozrává měkčí a kulatější než v 1 400 metrech, a Kangun, křížení ze sovětské éry vyšlechtěné pro brandy, ze kterého se, jak se ukázalo, dělá svěží bílé víno s citrusem a jablkem, pokud se sklízí pro víno, a ne pro destilační kotel.
Nerez, francouzský dub a řada obnovených karasů#
Sklep je takový, jaký byste čekali od vinařství stavěného pro export: nerez s řízenou teplotou a řady francouzských sudů barrique. Jako v každém klasickém sklepě se síra odměřuje a přidává tam, kde ji takový sklep přidává, aby láhev otevřená za tři roky chutnala jako ta, kterou Juliana schválila. Není to vinařství s minimem zásahů a netvrdí to o sobě. Je to vinařství přesné.
A pak jsou tu karasy. Vinařství si vzalo jméno po hliněné nádobě, kterou Arméni zakopávají do země už tisíce let, a řadu starých karasů obnovilo, aby v nich kvasila a zrála část produkce. Ukazují se při každé prohlídce a mně se líbí, že se ukazují poctivě: řada hliněných nádob ve sklepě plném nerezu, přiznání, odkud víno této země pochází, ne tvrzení, že se tu tak dělá. V Rindu je karas metoda. V Armaviru je to poznámka pod čarou, a dobrá poznámka pod čarou.
„Naše vína ochutnávám tak, jak mě naučili ochutnávat cizí: jako bych za tu láhev zaplatila.“
Řekla to nad první sklenkou. Zůstalo mi to v hlavě.
Karas Classic Red při 16 stupních#
Prošli jsme celou řadu, nejdřív Classic White postavené na Kangunu: bledé, zelené jablko a citronová kůra, čistá linie, ten druh vína, které ze stolu s bylinkami a sýrem zmizí do deseti minut. Pak Areni, pak Reserve. Víno, které jsem si vybral k zapsání, je to, se kterým se většina lidí skutečně setká.
Kjufta, lavaš a stůl obrácený k hoře#
Oběd byl na terase s Araratem před námi. Nížina má své vlastní jídlo a přišlo jako první: kjufta po ečmiadzinsku, hovězí utlučené na pastu, uvařené jako jedna velká masová koule, potom nakrájené na plátky a potřené máslem. Lavaš z toniru, ještě s puchýřky; talíř estragonu, šruchy a koriandru; čerstvý sýr; vepřový chorovac z uhlíků. Kangun šel k bylinkám a sýru. Classic Red k masu, přesně tak, jak bylo zamýšleno.
Zeptal jsem se Juliany, co by si přála, aby návštěvníci o vinařství pochopili. Její odpověď byla o révě, ne o číslech: že každou řadu tady bylo třeba vysadit, zavlažit a udržet naživu v místě, kde je 40 °C obyčejné úterý, a že procházet je v srpnu je jiný druh práce než obdivovat je v dubnu. Vinicemi v srpnu jsem chodil. Věřil jsem jí.
Karas Wines na zájezdu#
Karas je půlden z Jerevanu, asi hodina tam a hodina zpět, a zařazuji ho záměrně. Na zájezdu za Areni sem jedeme, než zabočíme na jih, aby skupina viděla nížinu, nerez a francouzský dub dřív, než se setká se sklepy s karasy ve Vajoc Dzoru. Kontrast je ta lekce. Na trase dvou kolébek plní stejnou úlohu ve větším měřítku: moderní, na export orientované vinařství na jedné straně, sklepy s kvevri v Kachetii na druhé, a skupina si někde mezi tím utvoří vlastní názor.
Klasické i naturální víno nalévám se stejnou úctou a napsal jsem o tom, proč se nestavím na žádnou stranu. Karas je můj nejzřetelnější arménský příklad klasického případu: rodina, která vysadila 400 hektarů na nížině sto let známé jako kraj brandy, a ukázala, že tu lze dělat seriózní víno ke stolu. Chcete-li širší obraz, průvodce Armavirem pokrývá nížinu a její sousedy a průvodce Arménií ji staví vedle hor.
Na zpáteční cestě do Jerevanu jsem sledoval, jak za oknem ubíhají řady révy, celých deset minut, než skončily. Ve vysokých vesnicích jsem se naučil, co si arménské víno pamatuje. Na nížině jsem viděl, čím je připravené se stát.
