V 08:00 poslední říjnové úterý roku 2025 ležel Dunaj u Oberloibenu ještě pod mlhou a nad ni vyčnívaly jen zřícenina hradu v Dürnsteinu a nejvyšší terasy Kellerbergu, kde jsem slyšel cvakat nůžky dřív, než jsem kohokoli zahlédl. Oberloiben je osada na severním břehu na východním konci Wachau, 36 km dlouhého průlomového údolí Dunaje mezi Melkem a Kremsem, které je klasickým srdcem bílého vína v Rakousku. Vinařství F.X. Pichler tu stojí od roku 1905. Jeho sklep, postavený v roce 2009, stojí ve vinicích mezi vesnicí a Dürnsteinem, v trati zvané Klostersatz, ve výšce asi 203 metrů.
Dvě a půl hodiny z Brna, něco přes hodinu z Vídně. Zaparkoval jsem u řeky a vyšel nahoru.
Franz Xaver, Lucas a asi 20 hektarů#
Iniciály patří Franzi Xaveru Pichlerovi, který rodinné vinařství převzal v roce 1971 s asi třemi hektary a rozšířil ho na zhruba dvanáct, zatímco si vína získala pověst daleko za hranicemi údolí. Jeho syn Lucas je pátá generace. Pracuje tu od roku 1996, sklep vede od roku 1999 a už několik let stojí v čele vinařství nejen fakticky, ale i podle jména.
Dnes je to asi 20 hektarů: něco přes polovinu tvoří Veltlínské zelené, necelou polovinu Ryzlink rýnský, k tomu několik řádků Muškátu žlutého a Sauvignonu blanc a od ročníku 2022 první Rulandské modré. Všechno se sklízí ručně.
Moje první láhev od F.X. Pichlera byla Veltlínské zelené Loibenberg Smaragd, koupená před lety ve Vídni za peníze určené na tramvaj k nádraží. Šel jsem pěšky a láhev šla se mnou.
Kellerberg, Loibenberg, Steinertal: tři odpovědi jednoho svahu#
Debata o půdě je ve Wachau krátká. Terasy se zídkami z nasucho kladeného kamene stojí na gföhlské rule a amfibolitu, tvrdých, starých a mělkých; dolní svahy a rovina kolem Loibenu jsou spraš a písek. Ryzlink chce skálu. Veltlínské zelené si vezme spraš a její teplo promění v pepř a váhu.
Kellerberg se zvedá přímo za Dürnsteinem a Oberloibenem, rulové terasy obrácené k řece, a je to ryzlink, podle kterého se vinařství měří. Loibenberg je široký kopec nad Unterloibenem, teplejší, se spraší u paty a skálou směrem k vrcholu; Veltlínské zelené odtud je to víno, které mě stálo tramvajenku. Steinertal je úzké boční údolí zaříznuté do téhož svahu, chladnější a pozdnější, kde kyselina vydrží i horké léto. Soubor uzavírá Liebenberg.
Teplý panonský vzduch stoupá Dunajem od východu. V noci sestupuje chladný vzduch z plošiny Waldviertelu. Rozpětí mezi nimi je důvod, proč se Kellerberg ještě na konci října sklízel a proč může wachauský ryzlink chutnat zároveň po zralém ovoci a po studeném kameni.
Lucas Pichler mě vyvedl na třetí terasu. Sběrači brali ryzlink hrozen po hroznu, každý obraceli a v řádku nechávali všechno, co nedozrálo čistě. Odtud máte modrou věž dürnsteinského kláštera přímo pod sebou a protější břeh u Mauternu právě vystupoval z mlhy.
„Sklízíme, když je zralý Kellerberg, ne když to říká kalendář,“ řekl a zvedl hrozen proti světlu. „Potom má sklep jediný úkol: nepřidat nic, co tam kopec nedal.“
Sklep postavený v roce 2009 k tomu, aby dělal méně#
Sklep je nízká budova ve vinicích Klostersatzu, nejuspořádanější pracovní prostor, jaký ve víně znám. Hrozny se cestou k lisu třídí podruhé. Lisování je pomalé a šetrné. Kvasí se v nerezu; zraje se v nerezu a u některých vín ve velkém neutrálním dřevě, které ve víně nemá být poznat. Slovo přesnost se o F.X. Pichlerovi říká jako poklona. Ve sklepě je to prostě popis: teploty, časy, okamžik, kdy se lis zastaví.
Je to klasické vinařství a za nic jiného se nevydává: řízené kvašení, čisté lahvování, síra používaná tak, jak ji pečlivé sklepy používají už sto let. Napsal jsem o tom, co nalévám a proč, a toto vinařství je můj nejjasnější příklad klasické strany dělané tak dobře, jak jen to jde. Jediný argument ve sklenici je poloha.
Do roku 2020 nesly etikety pojmy sdružení Vinea Wachau: Federspiel pro lehčí vína, Smaragd pro plně zralá s 12,5 procenta alkoholu a více, pojmenovaná po smaragdově zelené ještěrce, která se vyhřívá na zídkách teras. V říjnu 2020 vinařství z Vinea Wachau odešlo a nyní označuje vína pod Wachau DAC, s tratí na přední straně etikety. Neptal jsem se proč. Vína svůj názor nezměnila.
Nad jednotlivými tratěmi stojí dvě jména. „M“, jako Monumental, je Veltlínské zelené od roku 1991 a Ryzlink od roku 1992. „Unendlich“, což znamená nekonečný, je Ryzlink od roku 1998 a Veltlínské zelené od roku 2003 a dělá se jen v ročnících, které si ho zaslouží.
Jedna sklenka: Riesling Ried Kellerberg Smaragd 2017#
Degustovali jsme v 11:00 ve sklepě, vestoje u nerezového stolu, nejdřív mladá vína a potom láhev, která už měla několik let za sebou.
Vedle něj Veltlínské zelené Loibenberg z roku 2023: bílý pepř, čočka, kulatější tělo ze spraše, sklenka spíš k řízku než k rybě.
Candát, meruňkové knedlíky a přívoz do Rossatzu#
Oběd byl v Dürnsteinu, deset minut po břehu, v hostinci u stolu u okna, s výhledem na malý přívoz, jak přejíždí do Rossatzu. Candát z Dunaje na hnědém másle s petrželovými bramborami a k němu Kellerberg z dopoledne, který prošel máslem a rybu nechal být. Potom Marillenknödel, meruňkové knedlíky obalené v máslové strouhance, z wachauských meruněk, Wachauer Marille, které mají od roku 1996 vlastní chráněné označení, a k nim zbytek Loibenbergu, jehož pepř je proti teplé meruňce nečekaně dobrý.
F.X. Pichler na zájezdu#
Na mém zájezdu přes Wachau, Kamptal a Burgenland je Wachau prvním celým dnem: dopoledne Dürnstein, terasy Kellerbergu pěšky, oběd u řeky. O samotném sklepě musím být upřímný. F.X. Pichler nemá otevírací hodiny pro veřejnost, prodává přes obchodní síť a návštěvníky přijímá po předchozí domluvě, která se nedává lehce. Ptám se každý rok. Když je odpověď ano, dostane skupina dopoledne, které jsem popsal. Když je ne, přinesu vína ke stolu v Dürnsteinu a degustujeme je s pohledem na kopec, ze kterého pocházejí, což není špatná druhá volba.
Přes řeku v Mauternu odpovídá Nikolaihof témuž údolí biodynamikou a starými sudy a já obě vinařství nalévám téhož večera vedle sebe, protože právě tak Wachau předkládá své argumenty. Následující den v Kamptalu přidává třetí hlas Bründlmayer v Langenlois.
Když jsme ve 14:30 vyšli ze sklepa, mlha byla pryč a sběrači byli na nejvyšší terase a postupovali podél zídky v plném slunci. Každý hrozen, který skončil v přepravce, si někdo prohlédl dvakrát. A stejně tak, tuším, i všechno ostatní tady.
