Château Thivin stojí v Odenas na úpatí Mont Brouilly a ze dvora kopec zaplňuje celou oblohu: 484 metrů staré sopečné horniny s kaplí na vrcholu a révou na každém úbočí. Přijel jsem v 09:00 jednoho červnového rána, nad nížinou Saôny už ležel opar. Claude-Édouard Geoffray držel v ruce kus toho kopce a podal mi ho dřív, než pozdravil. Modrošedý, těžký, studený, na jedné hraně rez. Tohle je Côte de Brouilly v Beaujolais na východě Francie a ten kámen je většina celého příběhu.
Šest generací na úpatí kopce#
Zaccharie Geoffray a Marguerite Bernard koupili zámek a necelé dva hektary vinic v dražbě 8. června 1877. Rodina pěstovala révu už od roku 1743 a Thivin je nejstarší vinařství na Mont Brouilly. Má návštěva vyšla tři dny před 148. výročím té dražby, a nikdo to tak neplánoval.
Vinařství má dnes asi 30 hektarů. Jádrem je 8,3 hektaru Côte de Brouilly na východním, jižním a jihozápadním úbočí kopce; pod ním 5,5 hektaru Brouilly na růžové žule Reverdonu a něco Beaujolais-Villages. Šestou generaci vedou Claude-Édouard, se vzděláním ve vinohradnictví a enologii, a jeho žena Sonja, která má na starosti vinice a prodej. Vinařství o sobě říká, že je zámek v lidském měřítku, a to označení sedí. Mezi bránou a dveřmi do sklepa jsem potkal tři lidi a jeden traktor.
S tím vínem jsem se poprvé setkal v jednom lyonském bouchonu, za mých kuchařských let, když patronovi došel Morgon a nalil místo něj osmiletý Côte de Brouilly. Víno už ztmavlo a ztichlo, železo a sušená třešeň, a já si to jméno napsal na ubrousek. Byl to Thivin.
Modrý kámen: proč se Gamay na Mont Brouilly liší#
Většina z deseti cru stojí na růžové žule, která zvětrává v gore, hrubý písek, jenž rychle odvádí vodu a dává Gamay vůni a lehkost. Mont Brouilly je nejzřetelnější výjimka; Côte du Py v Morgonu má část téže horniny. Kopec je modrý diorit, pro vinaře pierre bleue, a rozpadá se v to, čemu říkají roche pourrie, shnilá skála. Gamay z něj vychází tmavší a pevnější, se železitou hranou, a chce pár let v lahvi. Côte de Brouilly je apelací od roku 1938, vymezenou kolem svahů samotného kopce; Brouilly, větší cru, obepíná jeho úpatí.
Vyjeli jsme po polní cestě nahoru a poslední kus došli pěšky k parcele pod Notre-Dame-aux-Raisins, kaplí z roku 1857 na vrcholu. Ta parcela je La Chapelle a je tak příkrá, že máte jednu ruku pořád u země. Réva byla týden před kvetením. Mezi řádky byla půda modrá suť s tenkou slupkou trávy; Claude-Édouard rozdrolil hrst, aby mi ukázal, co tu znamená shnilá.
„Na tomhle kopci dává strukturu kámen,“ řekl. „Naše práce ve sklepě je nepřidávat jí víc.“
Celé hrozny, foudry a odměřená dávka síry#
Sklizeň je ruční. Sklep pracuje podle regionální gramatiky, semikarbonickou macerací celých hroznů, s jednou úpravou: část hroznů se odzrňuje a o tom, jak velká, se rozhoduje u každé cuvée a v každém roce zvlášť, ne podle pravidla. Z kádí jde víno do foudrů a velkých starých sudů, dubu o několika tisících litrů, který vínu dává vzduch, ne chuť. Síra se používá klasicky, umírněná dávka v okamžicích, kdy ji klasický sklep používá. To je smysl návštěvy, ne poznámka pod čarou.
Vinice procházejí přechodem na ekologické hospodaření. Claude-Édouard o tom mluvil jako o práci v řádcích, víc hodin na hektar, a víc k tomu neřekl.
Dvacet minut na sever, ve Villié-Morgonu, lahvují Lapierrovi Morgon bez přidané síry. Nalévám obě vína vedle sebe a nechám sklenice, aby se hádaly; co nalévám a proč, jsem sepsal jinde. V Odenas se klasická strana sporu hájí nejsnáz, protože to víno zraje.
Jedna sklenka: Les Sept Vignes 2022#
Degustovali jsme ve sklepě při 14 °C. Nejdřív Marguerite, Beaujolais-Villages Blanc z Chardonnay: bílá broskev a křídový závěr. Pak Brouilly Reverdon z růžové žuly pod kopcem: malina, bílý pepř, lehké a hbité, Beaujolais, které každý pozná. Pak kopec.
Následovala La Chapelle z příkré parcely, kterou jsme právě vylezli: sevřenější, víc kamene než ovoce, víno, které bych propašoval do slepé řady vedle burgundského village. Pak Cuvée Zaccharie, výběr ze starých keřů, který nese jméno zakladatele, tmavší, hutnější a bez spěchu. Godefroy z tratě (lieu-dit) obrácené k východu a Clos Bertrand řadu Côte de Brouilly uzavírají.
Mâchon pod foudry#
V 11:00 postavila Sonja na převrácený sud prkénko. To byl mâchon, druhá snídaně z Beaujolais, která zastane oběd: rosette de Lyon, cervelas, Saint-Marcellin těsně před tím, než se rozteče, chléb a pot, láhev lyonských bouchonů o objemu 46 cl, naplněná Reverdonem a vychlazená na 13 °C. Miska prvních třešní. Mluvili jsme o kroupách, stálé starosti cru v červnu a červenci, o tom, které parcely na kopci kvetou první, a o tom, kde v Lyonu má host jíst quenelles. Claude-Édouard odpovídá na technické otázky celými větami; Sonja zná adresy.
Thivin na zájezdu#
Na mém zájezdu za naturálním vínem do Jury a Beaujolais je Odenas šestý den a klasická odpověď na celý týden: den předtím dva morgonské sklepy vedené jako chladírny, další ráno foudry v Thivinu. Po sklepě stoupáme 45 minut révou ke kapli ve 484 metrech a jíme nahoře, s výhledem zpátky přes cru k Saôně. Degustace jsou po předchozí domluvě, kterou zařizuji, a zámek prodává ze dvora. Pronajímá také dvě chalupy (gîtes) pod kopcem, Le Pré Roy a Zaccharie, každou pro 15 hostů, což může zajímat soukromou skupinu.
Hosté klasického zájezdu Burgundsko a Champagne tak daleko na jih nikdy nedojedou. Ale někde v burgundských dnech, nad sklenkou Pommardu, se někdo zeptá, co dělá odrůda, kterou Filip Smělý roku 1395 v Burgundsku zakázal, na vlastním kopci. Pro tu otázku s sebou vozím jeden Sept Vignes.
Odenas leží 45 až 60 minut severně od Lyonu a asi hodinu od letiště. Na La Chapelle si vezměte boty s dobrou podrážkou. Během sklizně, od konce srpna do září, nechávám skupiny na kopci a do sklepa je nevodím.
Ten kus kamene jsem si nechal. Leží na mém stole v Brně a váží víc, než na první pohled vypadá, což platí i o tom víně.
