Cesta kolem Etny je delší, než napovídá mapa. Z Randazza na severním svahu do Viagrande na jihovýchodě je to 55 kilometrů a dobrá hodina a čtvrt. Jel jsem tam za jasného odpoledne koncem října, a když jsem u paty Monte Serra odbočil k bráně vinařství Benanti, vrchol za mnou nesl bílou nitku páry a světlo zlátlo. Tohle je tišší strana Etny na východě Sicílie, v Itálii: blíž k moři než sever a domov vinařství, které branže považuje za klasickou referenci Etny.
Antonio a Salvino Benanti byli oba na nádvoří, když jsem přijel. Jsou dvojčata, narození v roce 1974, a vinařství vedou společně od konce roku 2012. Jednou předtím jsem se s nimi setkal na degustaci a celý večer jsem si nebyl jistý, se kterým z nich právě mluvím. Tentokrát jsem dával pozor.
Giuseppe Benanti a Etna Project#
Vinařství stojí na rodinné půdě z 19. století ve Viagrande, na úbočí Monte Serra, vyhaslého kužele v dolní části hory. V roce 1988 se Giuseppe Benanti, otec obou bratrů, který udělal kariéru ve farmacii, rozhodl obnovit rodinné vinice a zjistit, co hora dokáže. Apelace Etna DOC existovala od roku 1968, jako první na Sicílii, ale téměř nikdo se neptal, co její různé svahy dělají s vínem.
On se zeptal. Studie, kterou k tomu založil, Etna Project, vzala parcely z různých svahů, lávových proudů a nadmořských výšek, každou vinifikovala zvlášť a léta je srovnávala. První Pietra Marina, Carricante ze starých keřů v Milu, byla ročník 1988. Jeho formulace, a zároveň motto vinařství, je „Kvalita dává životu hodnotu“, což zní jako slogan, dokud ta vína neochutnáte.
K vinařství Benanti jsem se dostal přes sklenici, ne přes bránu. Přítel ve Vídni otevřel láhev Pietra Marina, která měla za sebou deset let; voněla po citronové kůře a studeném kouři a chutnala tak, jak v Itálii nechutná nic jiného. Do té doby jsem si Etnu vedl ve sloupci červených. Ta láhev posunula Carricante na vrchol mého sloupce bílých.
Čtyři svahy jedné sopky#
Asi 35 hektarů je rozloženo na čtyřech svazích, a o to rozložení právě jde. Na východě, v Milu v Contrada Rinazzo, hledí réva k Jónskému moři a chytá počasí; Milo je nejdeštivější vesnice na hoře a domov odrůdy Carricante a staré keře, z nichž je Pietra Marina, stojí v asi 950 metrech. Na severu, v Contrada Dafara Galluzzo u Rovittella, které patří k obci Castiglione di Sicilia, je kraj Nerella Mascalese, chladnější a pozdnější. Jihovýchod je tady ve Viagrande, Contrada Monte Serra; čtvrtým svahem je jihozápad v Santa Maria di Licodia.
Každý svah sedí na lávovém proudu jiného stáří a půda je to, co se z toho proudu stalo: černý písek, lapilli, sypký štěrk, kterému vinaři říkají ripiddu.
Antonio mě vedl vzhůru révou na Monte Serra, zatímco se stíny dloužily: alberello, keřová réva na kaštanových kůlech, na terasách s tarasy z lávového kamene, které držely teplo dne. Na jednom tarasu spala kočka a kvůli nám se ani nepohnula. Nerello se v Itálii sklízí mezi posledními a několik pozdních hroznů ještě viselo.
Ocel, dub a šedesát měsíců#
Sklep je klasický a hlásí se k tomu. Bílá kvasí a zrají v oceli, aby kyselina a sůl Carricante zůstaly takové, jaké je hora udělala. Červená jdou do dubu. Riservy čekají 60 měsíců, než jdou do prodeje, dlouhá doba na hoře, kde většina vín přichází na trh mladá.
Tady záleží na dvou pravidlech apelace. Etna Bianco Superiore smí pocházet jen z Mila a musí obsahovat nejméně 80 procent Carricante; Pietra Marina je jeho referencí. Etna Rosso musí obsahovat nejméně 80 procent odrůdy Nerello Mascalese, zbytek bývá Nerello Cappuccio, tmavší a měkčí odrůda, která dává barvu a tělo. Benanti lahvuje Nerello Cappuccio i samostatně, což je vzácné a užitečné: ukáže hostům, čím přispívá kupážní odrůda, ještě než ochutnají Rosso.
Žádný manifest o kvasinkách nebo síře tady nenajdete a nikdo se za to neomlouvá: klasické vinařství v prostém smyslu slova, na hoře, kde pracují i někteří z nejdiskutovanějších naturálních vinařů Itálie. Nalévám obojí v jednom dni a Benanti je velkou částí toho, proč nalévám obojí.
„Carricante nepotřebuje, abychom mu něco přidávali,“ řekl Salvino mezi ocelovými tanky. „Potřebuje, abychom ho nechali být a potom čekali. Čekání je na tom to těžké.“
Jedna sklenice: Pietra Marina 2019#
Ochutnávali jsme v místnosti při nádvoří, s otevřenými dveřmi a horou v nich.
Pak obě Riservy vedle sebe, stejná odrůda, stejné stáří, dva svahy. Rovittello ze severu bylo tmavší a pevnější na dásních: višeň, popel, tanin, který bude potřebovat zbytek desetiletí. Serra della Contessa ze starého alberella na Monte Serra byla voňavější a jemnějšího zrna, pomerančová kůra a sušená růže.
Stůl ve Viagrande#
Benanti přijímá návštěvy každý den kromě pondělí, po rezervaci, a jeho pohostinnost bydlí ve Viagrande. Jedli jsme pozdě, ve vesnici. Nejdřív pasta alla Norma, katánské jídlo ze smaženého lilku, rajčat a strouhané ricotty salaty, a k ní Pietra Marina, jejíž kyselina prořízne olej tak, jak by to udělal citron. Pak salsiccia z Etny s hřiby z hory a Rovittello, vlastní párování severního svahu. Pistácie z Bronte v dezertu a na závěr citronová granita.
Mluvili jsme o sklizni 1988, o tom, jak dlouho Carricante vydrží, a o palmenti, zdejších lisovnách z lávového kamene. Antonio je přesný u technických otázek a trpělivý u těch netrpělivých. Měl jsem oba druhy.
Benanti na zájezdu#
Na svém vinařském zájezdu na Etnu spíme na severním svahu, v Randazzu nebo v Linguaglosse, a Viagrande si necháváme na odpoledne: přijíždíme, když ubývá světla, na pět nebo šest vín, mezi nimi Pietra Marina a obě Riservy vedle sebe. Hosté, kteří už absolvovali můj zájezd do Piemontu, poznají tvar Nerella Mascalese okamžitě, bledou barvu a skutečný tanin, a srovnání s Nebbiolem udělají dřív, než to stihnu já; sedí napůl, a to je ta zajímavá půlka. Těm, kdo přicházejí z furlanské cesty za oranžovým vínem, dává Pietra Marina opačnou lekci: bílé víno bez macerace na slupkách, bez dubu a téměř bez barvy, které přesto chutná po jednom místě.
Vezměte si vrstvu navíc do sklepa a boty, které vám nebude vadit naplnit černým pískem. Jezdíme minibusem; italský limit je 0,5 gramu na litr a Riservy nejsou dělané na vyplivování.
Zpátky kolem hory jsem jel potmě, s láhví Pietra Marina na sedadle spolujezdce a se slabou červenou září na vrcholu nad severním svahem. Už jsem věděl, že ji deset let neotevřu a že většinu z nich strávím tím, že na ni budu myslet.
