Místo#
Langhe jsou kopce jižně od Alby, v Piemontu na severozápadě Itálie; zvedají se z údolí řeky Tanaro, 172 metrů v Albě, směrem k Ligurským Apeninám. Alba je tržní město a moje základna. Barolo leží na jihozápadě, Barbaresco na severovýchodě, každé 10 až 15 kilometrů daleko, a za jasného listopadového rána stojí sněžná čára Alp podél celého severního obzoru.
Oblast Barolo zahrnuje jedenáct obcí; pro návštěvníka záleží na Barolu samotném, s hradem a vinařským muzeem WiMu, na La Morra, jejíž belvedere hledí téměř přes celou oblast, na Monforte d’Alba, Castiglione Falletto a Serralunga d’Alba s hradem jako šachová figura. Oblast Barbaresco je menší: Barbaresco, Neive, Treiso a osada San Rocco Seno d’Elvio.
Viniční krajina Langhe, Roero a Monferrato je od roku 2014 na seznamu světového dědictví UNESCO. Zaslouží si to, ale mně se líbí, že pořád pracuje: traktory na hřebenových silnicích, lískové sady mezi jednotlivými cru, tajarin na každém jídelním lístku. Je to kout Itálie, kam se vracím nejčastěji.
Terroir: slín, pískovec a mlha#
Vinice Barola leží zhruba mezi 200 a 500 metry; vinice Barbaresca jsou níž a tepleji, 150 až 400 metrů, blíž k řece Tanaro, která klima zmírňuje. Mezi nejvýše položené cru Barola patří Bricco delle Viole nad Vergne, ve 400 až 480 metrech.
Půdy dělí oblast Barolo na dvě části, a je to poznat v chuti. Na západě, kolem La Morra a obce Barolo, jsou tortonské slíny souvrství Sant’Agata Fossili modrošedé, vápnité a poměrně úrodné; Nebbiolo odsud je voňavé a otevírá se dřív, s měkčím taninem. Na východě sedí Serralunga, Monforte a Castiglione Falletto na starších serravalských formacích, slínu a pískovci Lequio a pískovci Diano: chudší půdy, pevnější a pomalejší vína, která chtějí deset let.
Klima je kontinentální: horká léta, skutečné riziko krupobití a podzimní mlha, která leží v údolích až do pozdního dopoledne. Nebbiolo dozrává v první půli října a podle tradičního výkladu má jméno právě po té mlze, nebbia. Na tu etymologii bych nevsadil, ale stál jsem ve vinici v Serralunze v devět ráno a neviděl na sousední řadu, a v jedenáct už bylo slunce na hroznech.
Nebbiolo, Barbera a Dolcetto#
Nebbiolo je důvod, proč svět tyhle kopce zná. Bledě granátové i zamlada, ve vůni růže, dehet, višeň a sušené bylinky, potom vysoká kyselina a hradba jemných, vysušujících taninů. Barolo DOCG musí před uvedením na trh zrát 38 měsíců, z toho 18 v dřevě; Barbaresco DOCG 26 měsíců, z toho 9 v dřevě. Jednotlivé cru jsou oficiální od roku 2007 v Barbarescu a od roku 2010 v Barolu, na etiketě jako MGA; samotné Barolo jich má 181. Langhe Nebbiolo je mladší bratranec.
Barbera je červené na každý den: hluboká barva, svěží kyselina, málo taninu, černá třešeň a švestka; Barbera d’Alba patří k plin a k tajarin s ragù. Dolcetto, raně zrající „malé sladké“, dává suché, měkké víno s tónem hořkých mandlí k předkrmům; Dogliani, hned na jih, má pro něj vlastní DOCG.
Jsou tu i bílá: Arneis z Roera, s vůní hrušky a jemné; Moscato d’Asti, perlivé a s nízkým alkoholem, to pravé k bonetu, čokoládovému pudinku s amaretti; a Alta Langa DOCG, sekt tradiční metodou z vysokých kopců, můj aperitiv, když skupinu potřebuji probrat.
Spor modernistů s tradicionalisty z osmdesátých a devadesátých let, barrique proti velkým starým sudům botti, většinou vyhasl; téměř všichni dnes pro Nebbiolo znovu používají velké dřevo. Naturální víno ve smyslu hnutí je tu jen malou menšinou; skutečná dělicí čára je trpělivost a o takových volbách píšu v článku co nalévám.
Vinařství, která stojí za to znát#
G.D. Vajra sídlí ve Vergne, nejvýše položené osadě obce Barolo. Aldo Vaira založil vinařství v roce 1972 a pojmenoval ho po svém otci Giuseppem Domenicovi, ve starém pravopisu rodinného jména; jeho děti Giuseppe, Francesca a Isidoro si dnes dělí výrobu vína, pohostinství a vinice. Klasické a trpělivé: dlouhé šetrné macerace, velké sudy ze slavonského dubu, ekologické postupy ve vinici. Vlajkovou lodí je Barolo Bricco delle Viole z révy vysazené v roce 1949 ve 400 až 480 metrech: květinové, s červeným ovocem, jemné. Vitráže ve sklepě od františkánského mnicha padre Costantina Ruggeriho jsou tam proto, aby lidé, kteří pod nimi pracují, viděli každý den něco krásného. Návštěvy po domluvě, často s členem rodiny.
Roagna sídlí v Località Paglieri v Barbarescu, s druhým sklepem a vinicemi v Castiglione Falletto; rodina tu dělá suché víno od roku 1880. Alfredo Roagna a jeho syn Luca hospodaří na asi 15 hektarech, napůl Barbaresco a napůl Barolo: trvalé zatravnění, žádné herbicidy, lesy ponechané kolem vinic, masová selekce z velmi starých keřů. Sklep je stejně pomalý jako hospodaření: macerace s ponořeným kloboukem 60 až 70 dní, asi pět let ve velkých starých sudech botti, divoké kvasinky, žádný externí enolog. Barbaresco Pajé, Asili a Montefico, Barolo Pira a Rocche di Castiglione: bledá, voňavá, slaně kořenitá, dlouhá, uváděná na trh roky po sklizni. Návštěvy po domluvě a domlouvám je dlouho dopředu.
Jména, která uslyšíte v každém rozhovoru: Bartolo Mascarello a Giuseppe Rinaldi v obci Barolo, Giacomo Conterno v Monforte, Bruno Giacosa v Neive, Gaja v Barbarescu, G.B. Burlotto ve Verdunu a Produttori del Barbaresco, družstvo znovu založené v roce 1958, s devíti cru Riserva, nejlepší učebna v oblasti pro ochutnávání jedné odrůdy napříč sousedními kopci. Ne všichni přijímají návštěvy, a říkám to dřív, než vyjedeme.
Jak tu vypadá den na zájezdu#
Spíme v Albě nebo poblíž, takže den začíná kávou na piazze a krátkou jízdou. První sklep je v 10:00: čtyři až šest vín s členem rodiny, Langhe Nebbiolo před Barolem, aby byla odrůda jasná dřív než cru. Po sklepu v Serralunze nebo v Monforte k němu později během dne postavím Barolo z La Morra. Půda mluví lépe než já.
Oběd je v trattorii: carne cruda, vitello tonnato, tajarin s máslem, agnolotti del plin, brasato al Barolo, pokud má někdo ještě místo; Dolcetto k předkrmům, Barbera d’Alba potom. V sezóně bílých lanýžů, ze zákona od 21. září do 31. ledna a nejlépe od konce října do prosince, přijdou tajarin na stůl holé, ke stolu přistoupí muž s lanýžem a strouhátkem a skupina ztichne.
Odpoledne je procházka mezi cru, belvedere v La Morra nebo hřeben vzhůru k hradu v Barolu, potom druhý sklep kolem 16:00. O sobotách v říjnu a listopadu začínáme místo toho na lanýžovém trhu v Albě, který běží o víkendech od začátku října do prosince. Večeře je pozdě, jako všude v Piemontu, a Moscato si nechávám k bonetu.
Prakticky#
Alba je 80 kilometrů od turínského letiště, asi 1 h 10 min autem; Milán Malpensa je 170 kilometrů, kolem 2 hodin. Uvnitř oblasti není nic daleko: z Alby do Barbaresca 10 kilometrů, 15 minut; do Barola a La Morra 15 kilometrů, 20 minut; do Monforte 20 kilometrů, 25 minut. Staré centrum Alby je zóna ZTL hlídaná kamerami, takže parkujeme venku a jdeme pěšky, a v menších sklepech se pořád hodí hotovost.
Nejlepší měsíce: konec září až polovina listopadu kvůli sklizni a lanýžům, kdy vinice zčervenají a zezlátnou; květen až červen kvůli zeleným kopcům a klidnějším sklepům. Srpen je horký a mnoho sklepů zavírá; leden a únor jsou mlhavé a tiché. Návštěvy sklepů jsou všude po domluvě; co čekat, vysvětluji v článku návštěva u vinaře.
Langhe jsou celým obsahem mého piemontského zájezdu, po celou dobu se základnou v Albě. Chcete-li si postavit vlastní týden kolem lanýžového veletrhu nebo jediného vinařství, zeptejte se mě na soukromý zájezd.
