Místo#
Furlansko je severovýchodní kout Itálie a část, kterou projíždím se skupinami, je malá: Collio, srpek kopců mezi Gorizií a Cormonsem přitisknutý ke slovinské hranici, a Carso, vápencová plošina nad Terstem. Kopce se na hranici nezastaví; za ní pokračují jako Goriška Brda, stejná půda, stejné odrůdy, jiná abeceda na etiketách.
Oslavia je důvod, proč se většina hostů na Furlansko vůbec ptá: osada patřící ke Gorizii, čtyři kilometry od centra, hrstka domů a sklepů na hřebeni, kde se v devadesátých letech několik rodin rozhodlo, že bílé hrozny si zaslouží totéž zacházení jako červené, týdny a měsíce na slupkách. Kostnice na vrcholu, postavená v roce 1938, uchovává ostatky asi 57 000 padlých ze sočské fronty. Réva roste až k ní.
Sama Gorizia je tiché habsburské město, které v roce 1947 rozřízli na dvě části; její slovinské dvojče Nova Gorica začíná na druhé straně nádražního náměstí. Cormons, dvacet minut na západ, je tržní městečko Collia.
Terroir: ponca, déšť a bora#
Collio leží mezi 100 a 270 metry, vinice Oslavie zhruba ve 150 až 200. Podstatná je půda, které se tu říká ponca a slovinsky opoka: eocenní flyš, tenké vrstvy slínu a pískovce, které se lámou v ruce, v dešti se rozpadají a na slunci znovu ztuhnou v kůru. Vinaři vám podají kousek a sledují, jak se rozlomí; napětí ve vínech to vysvětlí lépe než já.
Klima je jaderské teplo proti alpskému vzduchu, což znamená také kolem 1 500 milimetrů srážek ročně, v kterémkoli měsíci. Ribolla Gialla se silnou slupkou to zvládá, a právě ta síla slupky je důvodem, proč mají slupky v kádi tolik co dát.
Carso, čtyřicet minut odtud, je jiný svět: rozpukaný vápenec ve 200 až 400 metrech, tenká červená půda v puklinách a bora od severovýchodu, tak silná, že Terst podél některých chodníků natahuje lana. Sklepy jsou vytesané do skály.
Ribolla Gialla, Friulano a otázka macerace na slupkách#
Ribolla Gialla je vlastní odrůda Collia a střed celého příběhu. Brzy vylisovaná a kvašená v nerezu je štíhlá a neutrální, citrus a trochu soli. Ponechaná týdny nebo měsíce na slupkách zjantaroví, sušená meruňka, čaj a vlašský ořech, s taninem, který cítíte na dásních. Jedna odrůda, dvě vína; první večer je nalévám vedle sebe a spor trvá, dokud se nesklidí talíře. Metodu popisuji v článku o oranžovém víně.
Friulano se do roku 2007 jmenovalo Tocai Friulano, než Evropská unie vyhradila jméno Maďarsku; změnila se jen etiketa. Měkké, s mandlovou hranou, je klasickým partnerem šunky ze San Daniele. Radikon své Friulano označuje jako Jakot, Tokaj pozpátku, suchý humor, který mě potěší na každém vinném lístku.
Malvasia Istriana je aromatická a slaná; Pinot Grigio po krátké maceraci zrůžoví do mědi ve starém stylu ramato. Červená jsou v menšině: Merlot, Cabernet Franc, Refosco, Schioppettino a zuřivě taninové Pignolo. Na Carsu je bílou odrůdou Vitovska, bledá, hruška, bylinky a kámen; červenou Terrano, živá kyselina, železo a višeň.
Nádoby jsou stejně důležité jako odrůdy: otevřené dubové nebo kaštanové kádě na maceraci, velké staré slavonské botti na léta zrání a ve dvou sklepích, u Gravnera v Oslavii a u Vodopivce na Carsu, gruzínská kvevri zakopaná v podlaze. Pokud jste se mnou degustovali v Kachetii, místnost poznáte; viz kvevri, karas a amfora.
Collio DOC existuje od roku 1968, Carso DOC od roku 1985; většina oslavských vinařů s macerací na slupkách lahvuje jako Venezia Giulia IGT, aby zůstala mimo pravidla DOC, což je volba právní, ne kvalitativní.
Vinařství, která stojí za to znát#
Gravner je v Oslavii od roku 1901 a lahvuje od roku 1973. Joško Gravner odjel v roce 2000 do Gruzie a následující rok zakopal jedenáct kvevri; Ribolla 2001 byla první, která v nich zčásti kvasila. Vinařství dnes pěstuje jen Ribollu Gialla a Pignolo a veřejně známé pravidlo pro Ribollu jsou čtyři šestky: šest měsíců na slupkách v kvevri, šest měsíců bez slupek v kvevri, šest let v botti, šest měsíců v lahvi. Vedle něj pracuje dcera Mateja; vína přicházejí na trh asi sedm let po sklizni.
Radikon, o několik set metrů dál v Tre Buchi, je druhý pól. Stanko Radikon se v roce 1995 vrátil ke kvašení na slupkách, jak ho dělal jeho dědeček, nejdřív sedm dní, později měsíce, a v roce 2003 spoluzaložil ViniVeri. Zemřel v září 2016; vinařství vede jeho syn Saša, který stál po jeho boku od prvních let nového tisíciletí: otevřené kádě ze slavonského dubu, léta v botti, žádná filtrace. Od ročníku 2002 používali Stanko a Edi Kante půllitrové a litrové lahve s úzkým korkem na míru, aby malý formát zrál jako magnum.
Dále v Oslavii: Dario Prinčič, La Castellada, Primosic, Fiegl a Il Carpino, kteří spolu s Radikonem založili v roce 2008 sdružení Associazione Produttori Ribolla di Oslavia, aby vymezili macerovanou Ribollu di Oslavia z Collia. V Gorizii dává Damijan Podversic svým bílým šedesát až devadesát dní na slupkách a tři roky v botti.
Collio není jen jantarové. Borgo del Tiglio, Venica & Venica, Livio Felluga a Schiopetto dělají klasická bílá, vylisovaná načisto a kvašená za chladu, a rád mám jedno z nich na stole tentýž den jako víno z Oslavie.
Na Carsu: Vodopivec u Sgonica, samá Vitovska na asi šesti hektarech vápence, část z ní šest měsíců na slupkách v amfoře; Zidarich a Skerk v Prepottu, sklepy vytesané do skály; a Edi Kante.
Jak tu vypadá den na zájezdu#
Dva sklepy denně, nikdy tři. Degustace se táhnou, šest až deset vín, a vinař si bude chtít povídat. Přes stůl se křižuje slovinština s italštinou; italštinu překládám a slovinštinu nechávám plynout kolem nás.
Začínáme v Oslavii, dokud je u kostnice klid: jeden sklep, devadesát minut, potom procházka vinicemi k hranici, aby každý před obědem stál ve dvou zemích. Oběd v Cormonsu nebo v Gorizii je frico, placka ze sýra Montasio a brambor, nebo šunka ze San Daniele, k tomu vylisované Friulano, které po dopoledním taninu přeladí patro.
Odpoledne patří druhému sklepu v Colliu nebo, jednou za týden, Carsu a osmize. Poznáte je podle frascy, olistěné větve na konci cesty, zvyku z dekretu Josefa II. z roku 1784, který sedlákům dovolil osm dní v roce prodávat vlastní víno a jídlo; osem je slovinsky osm. Doma sušená šunka, sýr, vařená vejce, Vitovska a Terrano ze džbánu, hotovost na stůl. Je to nejméně okázalé vinařské odpoledne, jaké znám.
Večeře spory urovná: Ribolla macerovaná na slupkách k pečenému vepřovému; jota, terstská polévka z kysaného zelí a fazolí, s Terranem; gubana se sklenkou Picolitu. Jedno klasické bílé z Collia držím v záloze pro případ, že by stůl potřeboval kotvu.
Prakticky#
Základnou je Gorizia nebo Cormons. Letiště Terst je 25 kilometrů, půl hodiny; Benátky Marco Polo 140 kilometrů, asi 1 h 40; Lublaň 110 kilometrů, 1 h 30. Oslavia je deset minut od Gorizie, Carso tři čtvrtě hodiny. Cestujeme minibusem s řidičem.
Nejlepší měsíce jsou květen až červen a září až říjen; nepromokavou bundu si vezměte v obou případech; osmizy otevírají většinou na jaře a na podzim. Mnoho oslavských sklepů přijímá návštěvy jen po předchozí domluvě a některé dávají přednost lidem z oboru, proto každé dveře před termínem potvrzuji a neslibuji žádné, které jsem nepotvrdil.
Furlansko je srdcem mého zájezdu za oranžovým vínem do Furlanska a Collia. Na celý týden tady, s dnem na Carsu a večerem v Terstu, to vaším tempem zvládne soukromá cesta.
