Kraj#
Rača-Lečchumi je horský kout západní Gruzie: horní tok Rioni mezi Imeretií a hlavním hřebenem Velkého Kavkazu. Rača je východní polovina, kolem Ambrolauri v nějakých 550 metrech; Lečchumi západní, kolem Cageri, kde se údolí zužují do soutěsek. Ze všech vinařských oblastí, kam jezdím, je nejmenší, a na svou velikost má nejdelší příjezd.
Jméno, které zná většina lidí, je Chvančkara, vesnice asi 10 kilometrů severozápadně od Ambrolauri na pravém břehu Rioni. Dala jméno polosladkému červenému vínu, které patřilo k nejznámějším vínům Sovětského svazu, spojovalo se se Stalinem, a proto se hojně napodobovalo: v Moskvě se nalilo mnohem víc Chvančkary, než by dvě vesnice dokázaly vypěstovat. Předtím se víno prodávalo jako Kipiani, podle šlechtického rodu, který ho dělal; pod tím jménem je doloženo v roce 1907 a podle vesnice bylo přejmenováno, když vinice převzal stát.
Na cestě ke sklepům stojí dva kostely: Barakoni, postavený v roce 1753 nad ohybem Rioni u Cesi, a Nikorcminda, katedrála z 11. století s tesanými fasádami jižně od Ambrolauri.
Terroir: nadmořská výška, déšť a chladné podzimní noci#
Vinice leží mezi 450 a 750 metry na svazích nad řekou, většinou na pravém břehu, kde se slunce drží nejdéle. Vedle Vajoc Dzoru v Arménii je to skromné, hory kolem Rači ale skromné nejsou a dělají tu počasí. V Ambrolauri naprší asi 1 055 milimetrů za rok, horské počasí, ne suché horko Kachetie; zimy jsou studené, léta horká a podzim přichází brzy a ostře.
Svahy tvoří jíl a jílovitá hlína s vápencem pod nimi; pořádný půdní průzkum jsem neviděl a víc tvrdit nebudu. Mnoho starších keřů je vedeno vysoko na pergolách, starý zvyk vlhkého západu, který drží hrozny nad zemí a vzduch v listové stěně.
Chladné podzimní noci jsou celý příběh zdejších vín. Alexandrouli a Mudžuretuli dozrávají pozdě, až do října, a kvašení v nevytápěném sklepě, nebo v kvevri pod podlahou, se s klesající teplotou zpomalí a zastaví a ve víně zůstane cukr. Tak se Chvančkara a bílé Tviši staly polosladkými: ne přidáním čehokoli, ale tím, že hory vypnuly kvasinky. Dnes většina výrobců kvašení zastavuje chlazením a chráněné označení původu (CHOP) stanovuje rozpětí 10,5 až 12 procent alkoholu a 3 až 5 procent zbytkového cukru.
Alexandrouli, Mudžuretuli a Usachelouri#
Alexandrouli je v Chvančkaře starší partner: tmavá slupka, umírněná kyselina, ovoce malin a červených švestek, které zůstává svěží i s cukrem v zádech. Mudžuretuli je odrůda do kupáže, hlubší v barvě a pevnější; obě se obvykle sklízejí a kvasí společně. Dobře udělaná Chvančkara je temně rubínová a sametová, napřed maliny, na konci lehká hořkost, která ji drží mimo dezertní vína. Špatně udělaná je to marmeláda; před nákupem ochutnávám.
Suché Alexandrouli je novější nápad oblasti a pro mé patro ten zajímavější: středně plné červené s červeným ovocem a lesní půdou, nedaleko od Pinot Noir z teplého klimatu, a místo, kde čekám, že si zdejší příští generace udělá jméno.
Usachelouri znamená „bezejmenné“ a je to nejvzácnější odrůda, jakou kde nalévám. Roste v hrstce vesnic kolem Okureši v Lečchumi; sklizeň celé země činí asi tři tuny ročně, něco kolem tisíce lahví. Dává polosladké červené s 18 až 45 gramy zbytkového cukru, lehčí a kořenitější než Chvančkara, s tónem lesních jahod, který jinde v Gruzii nenacházím. CHOP Okureši Usachelouri bylo zapsáno v roce 2022; Rača a Lečchumi samy následovaly jako CHOP v roce 2025.
Colikouri, hlavní bílá odrůda západu, dává kolem Cageri Tviši, přirozeně polosladké bílé s hruškou a medem, stále častěji i suché. Tetra, vzácná bílá odrůda, přežívá na několika rodinných parcelách. Všechno je tu malé; samotná zóna Chvančkara jsou dvě vesnice, Chvančkara a Bugeuli.
Vinařství, která stojí za to znát#
O sklepě z Rači jsem zatím příběh nenapsal; imeretské dny této trasy vyprávějí Ramaz Nikoladze a Baia Abuladze. Tady jsou sklepy v Rači, které navštěvuji.
Royal Khvanchkara v Ambrolauri vzniklo v roce 2015 na odkazu rodu Kipiani ze 70. let 19. století a obhospodařuje asi 18 hektarů v pěti vesnicích. Vinařem je Lado Uzunašvili, jehož tým dělá také vína ve Vazisubani Estate v Kachetii; Alexandrouli, Mudžuretuli, Usachelouri a Colikouri jdou do nerezu a dubu, část do kvevri. Je to uhlazená, klasická tvář oblasti, místo, kde ochutnat víno s CHOP a suché Alexandrouli vedle sebe.
Khvedeliani’s Marani ve městě Ambrolauri pracuje s kvevri po předcích a s tím, čemu říká tradiční račská metoda, z vinic v Chvančkaře a Ambrolauri. Lomtadze Family Wine přímo ve vesnici Chvančkara má jediný hektar Alexandrouli, Mudžuretuli a vzácné bílé Tetry, všechno v kvevri. Dohromady ta tři vinařství pokrývají celé rozpětí oblasti: jeden profesionální tým, dva malé sklepy pracující v hlíně.
Většina malých sklepů o síře ani kvasinkách nic nezveřejňuje a já nehádám. Víno se 40 gramy cukru se chce znovu rozkvasit a každý zdejší výrobce se musí rozhodnout, jak tomu zabránit: chladem, filtrací, sírou, nebo nějakou kombinací. Tomuto kompromisu se věnuji v článku o siřičitanech ve víně; tady je to poctivější rozhovor než naturální versus klasické, protože všichni dělají tentýž kompromis v různých poměrech.
Jak vypadá den v Rači na zájezdu#
Rača je horský den mé trasy západní Gruzií, z Kutaisi tam a zpět nebo s nocí v Ambrolauri: den, na který se hosté předem ptají nejvíc a na který si potom stěžují nejméně. Z Kutaisi vyjíždíme po snídani a stoupáme podél Rioni její soutěskou; silnice pomalu šplhá a řeka je čím dál hlasitější. U Barakoni zastavíme kvůli pohledu dolů na ohyb řeky, deset minut, žádná přednáška.
První sklep je v Chvančkaře nebo v Bugeuli před obědem, kdy je patro na cukr nejostřejší. Polosladké víno nalévám nejdřív samotné, potom s plátkem račuli lori, místní uzené šunky; to spojení obrátí většinu skeptiků. Pak suché Alexandrouli, aby se odrůda dala posoudit bez cukru. Samotnou nádobu vysvětluji v článku kvevri, karas a amfora.
Oběd je u rodinného stolu: lobiani, fazolový chléb, který v Rači plní i slaninou, a škmeruli, kuře na česneku a mléce. V říjnu stojí u dveří bedny s hrozny a zpod podlahy je cítit kvašení. Potom druhý, menší sklep a silnice zpátky dolů do Kutaisi, nebo penzion v Ambrolauri, pokud zůstáváme přes noc, což v době sběru doporučuji.
Prakticky#
Z Kutaisi je Ambrolauri asi 80 kilometrů a 1 h 15 min až 1 h 45 min podle stavu silnice; do vesnice Chvančkara je to dalších 10 kilometrů. Z Tbilisi je to celodenní jízda. Letiště Kutaisi (KUT) má sezónní přímé lety z Prahy a Vídně, asi 3 h 30 min. V Ambrolauri fungují karty; do vesnic si vezměte hotovost.
Nejlepší měsíce jsou červen, kdy je údolí zelené a silnice suché, a konec září až polovina října, kdy se sklízí Alexandrouli. Po polovině října může brzký sníh zavřít průsmyky, takže Raču později neplánuji. Silnice jsou pomalé a klikaté; kdo trpí nevolností v autě, měl by si sednout dopředu.
Pokud tu chcete strávit víc než den, soukromá cesta může Rače dát dvě nebo tři noci a dostat se do vesnic s Usachelouri v Lečchumi, kam vypsaná trasa nedosáhne. V Kachetii je polosladkým červeným Kindzmarauli ze Saperavi; ochutnat obě s týdenním odstupem je nejlepší argument, jaký znám, pro to, že Gruzie má víc než jednu vinařskou oblast.
