Kraj#
Kartli je střed Gruzie, dlouhá kotlina řeky Mtkvari (Kury) s Tbilisi na východním konci, a je to vinařská oblast, kterou většina návštěvníků projede, aniž by si jí všimla. Do Kachetie míří zájezdové autobusy. Do Kartli míří ti, kdo vědí, že třicet kilometrů severozápadně od hlavního města, ve vesnici jménem Čardachi, jeden vinař už víc než dvacet let lahvuje jedinou bílou odrůdu.
Oblast se dělí na tři části. Šida Kartli, Vnitřní Kartli, leží kolem Gori a Kaspi a od Gori se z ní na jih do kopců táhne soutěska Ateni. Kvemo Kartli, Dolní Kartli, je jižně od Tbilisi kolem Bolnisi a Marneuli. A v municipalitě Mccheta severozápadně od města leží dvě vesnice, které pro mě znamenají nejvíc: Čardachi na svahu nad řekou a za ní rovina Mukhrani, plochá, otevřená a větrná, s bílým palácem uprostřed.
Dvě poznámky pod čarou k dějinám patří sem, a ne do Kachetie. Keramika z Gadačrili Gora a Šulaveris Gora, padesát kilometrů jižně od Tbilisi v Kvemo Kartli, nesla zbytky kyseliny vinné datované přibližně do roku 6000 př. n. l., nejstarší chemický důkaz révového vína, jaký byl kde nalezen. A v roce 1878 udělal kníže Ivane Mukhranbatoni, vyškolený v Bordeaux a v Champagne, první ročník v Mukhrani, počátek tradice evropských metod v Gruzii, která běžela vedle vesnic s kvevri a nikdy je nenahradila. Obě linie žijí patnáct minut jízdy od sebe.
Terroir: vítr, chladné noci a kamenitá půda#
Vinice Kartli leží mezi 450 a 700 metry; soutěska Ateni stoupá od 580 do 750. Klima je kontinentální: horká, suchá léta, víc větru než v Kachetii, chladné noci od začátku září. Tenhle výkyv udržuje v bílých vínech z Kartli kyselinu tam, kde kachetská bílá vína zesílí do šíře, a je kořenem dlouhého zvyku oblasti dělat šumivé víno.
Půdy jsou smíšené: lučně skořicové hlíny a humusokarbonátové půdy na rovině, vápenec a slín v soutěsce, kamenité naplaveniny podél Mtkvari a jejích přítoků. Čardachi leží v asi 600 metrech na svazích nad řekou; Mukhrani v asi 550 na rovině. Sklizeň je na gruzínské poměry pozdní: Činuri se sbírá až do října, týdny po tom, co dál na východě už sklidili Rkaciteli.
Činuri, Goruli Mcvane, Tavkveri a Šavkapito#
Činuri je odrůda Kartli. Pozdně zrající, bohaté na kyselinu, ve sklenici bledé, dělá dvě různá vína podle toho, co se stane se slupkami. Kvašené bez slupek v kvevri je svěží a slané: zelené jablko, citrusy, bílé květy. Po šesti měsících na slupkách kachetským způsobem zjantarová, se sušenou meruňkou, medem a lehkým stiskem taninu. Stejná vinice, stejná nádoba, dvě vína. Metodu vysvětluji v článku oranžové víno a macerace na slupkách a nádobu v článku kvevri, karas a amfora.
Goruli Mcvane, „to zelené z Gori“, je obvyklý partner Činuri: svěží, bylinné, peckoviny, o něco víc váhy. Obě odrůdy sdílejí apelaci Atenuri v soutěsce Ateni, jedinou gruzínskou apelaci postavenou na šumivém a perlivém víně. Průmysl šumivých vín sovětské Gruzie sídlil v Kartli z téhož důvodu, kvůli kyselině, která přežije horký srpen.
Červená vína jsou lehčí než kachetská. Tavkveri dává středně plná vína s červeným ovocem a rosé, které stojí za zajížďku; v naturálních sklepích se objevuje i jako pet-nat, o kterém píšu v článku pet-nat, šumivé víno postaru. Šavkapito, „černé réví“, je plnější, višeň a pepř, vzácnost, dokud ho několik vinařů znovu nevysadilo. Roste tu i Saperavi, hlavně v Mukhrani vedle Chardonnay, Sauvignonu blanc a Cabernetu Sauvignon; o Saperavi a Rkaciteli mám samostatnou poznámku. Bolnisi v Kvemo Kartli je druhá apelace oblasti, mimo jiné pro Tavkveri a Saperavi.
Vinařství, která stojí za to znát#
Iago Bitarišvili v Čardachi je důvod, proč jsem do Kartli poprvé jel. Vinař ve třetí generaci, pod vlastním jménem lahvuje od roku 2003 a hospodaří na dvou hektarech Činuri, nic jiného, na révě starší než šedesát let. V roce 2005 dostala vinice první bio certifikát v Gruzii. Všechno kvasí spontánně v kvevri, bez aditiv: Činuri bez slupek a Činuri se šesti měsíci na nich, dohromady asi deset tisíc lahví ročně. Byl hybnou silou tbiliského festivalu New Wine Festival a v téže vesnici jeho žena Marina Kurtanidze spoluzaložila v roce 2012 s Teou Melanašvili Mandili, první vinařskou firmu v Gruzii vedenou ženami, a dělá Marina’s Wine, Mcvane z kvevri.
Château Mukhrani, patnáct minut odtud, je opačný pól a jedno bych bez druhého nenavštívil. Rod Bagration-Mukhraneli držel panství od 16. století; palác, navržený v roce 1873 a dokončený v roce 1885, i první ročník 1878 pocházejí od knížete Ivaneho. Za Sovětů bylo znárodněno a v devadesátých letech už chátralo. Od roku 2001 si ho nový tým vzal do dlouhodobého pronájmu, znovu vysadil 102 hektarů a postavil vinařství; od roku 2014 je vinařem a výkonným ředitelem Patrick Honnef, který přišel po deseti letech v Château d’Aiguilhe v Bordeaux. Vinifikace je klasická: nerez, francouzský dub, hrozny z Kartli zpracované po bordeauxsku. Mukhrani je největší pěstitel Šavkapita v zemi; Goruli Mcvane a rosé z Tavkveri jsou vína, která nalévám první, Réserve Royale Saperavi poslední.
Pheasant’s Tears, známější díky Kachetii, hospodaří také na parcele v Mukhrani a v jejich nabídce se objevují Činuri, Tavkveri, Šavkapito a Goruli Mcvane. Obraz doplňuje několik malých naturálních sklepů ve vesnicích jižně od Tbilisi.
Jak tu vypadá den na zájezdu#
Kartli je jednodenní výlet z Tbilisi a mám ho rád jako první vinařský den v Gruzii, protože má správné měřítko. Vyjíždíme v 9:00 a zastavujeme v Mcchetě, starém hlavním městě, u katedrály Sveticchoveli a, je-li ráno jasné, u kostela Džvari nad soutokem dvou řek. V 11:00 jsme v Čardachi.
Iagův sklep je rodinné marani, ne degustační místnost. Stojíme nad hrdly kvevri v podlaze, ochutnáváme obě Činuri vedle sebe a mluvíme o tom, proč může jedna odrůda stačit. Oběd je v domě: chinkali, pchali, škmeruli, sýr a chléb, víno nabrané z nádoby. Na podzim dvůr voní vylisovanými slupkami.
Odpoledne patří Mukhrani. Palác a park zaberou hodinu; sklep a degustace pěti nebo šesti vín další. Po dopoledním Činuri nalévám Šavkapito a ptám se skupiny, které z nich je ta pravá Gruzie. Odpověď zní obojí; svůj vlastní pohled dávám v článku co nalévám, naturální i klasické. V Tbilisi jsme zpátky do 18:00 a večer je volný.
Při delším pobytu měním palác za Gori a soutěsku Ateni: kostel Ateni Sioni ze 7. století, réva na pergolách ve vesnických zahradách a šumivé Činuri ze zóny Atenuri vypité tam, kde vzniklo.
Prakticky#
Tbilisi je základnou každého vinařského zájezdu do Gruzie, který zahrnuje Kartli. Čardachi leží asi 30 kilometrů severozápadně, čtyřicet minut po silnici přes Mcchetu; Mukhrani je čtyřicet pět minut; Gori a soutěska Ateni hodinu a čtvrt na západ po dálnici. Do Tbilisi se z Vídně letí přímo asi 3 h 45 min; z Prahy s přestupem ve Vídni, nebo letem do Kutaisi a pak asi tři a půl hodiny jízdy na východ.
Nejlepší měsíce jsou květen až červen, kdy je rovina zelená a noci ještě chladné, a polovina září až polovina října, kdy se Činuri sklízí jako poslední z gruzínských bílých odrůd a marani jsou otevřená. Červenec a srpen jsou na rovině horké.
Kartli je první gruzínský vinařský den mé trasy dvou kolébek z Jerevanu do Tbilisi a jednodenní výlet z hlavního města na zájezdu za kvevri do Kachetie, než vyrazíme na východ do Kachetie. Na soukromém zájezdu se natáhne na dva dny.
