Místo#
Imeretie je západní polovina vinařské mapy Gruzie, a ta polovina, kam se většina návštěvníků nikdy nedostane. Leží kolem Kutaisi, starého královského hlavního města, kde Rioni sestupuje z hor Rači a zvolňuje na cestě k Černému moři. Réva sleduje řeku Rioni a její přítoky, Kvirilu, Čcherimelu, Dzirulu a Chanisckali, v malých parcelách mezi kukuřicí a ořešáky. Vozím sem skupiny po Kachetii a působí to jako jiná země; ve sklenici tak i chutná.
Sedmdesát procent oblasti tvoří hory a sklep v Imeretii je velmi často rodinný dvorek: několik hliněných nádob zakopaných pod stromem, vedle nich stůl a na víkách spící pes.
Pracuji ze čtyř míst. Samotné Kutaisi, mezi 125 a 300 metry, s chrámem Bagrati na kopci a klášterem Gelati, který roku 1106 založil král David Stavitel, dvacet minut za městem. Terdžola, půl hodiny na východ, kde vesnice Nachširghele leží ve 197 metrech. Zestaponi, také půl hodiny, město feroslitin s vinicemi kolem. A Baghdati, čtyřicet minut na jih, s Občou ve 324 metrech na silnici do kopců.
Terroir: nízko, vlhko a zeleno#
Téměř všechno je tu obráceně než v Kachetii. Nadmořská výška je skromná, 50 až 500 metrů, většina vinařství leží mezi 150 a 350. Černé moře je asi sto kilometrů na západ a klima je vlhké subtropické: chladné deštivé zimy, horká léta, víc srážek než na východě a chladnější noci. Réva tu bojuje s plísněmi, ne se suchem.
Půdy jsou kamenité hlíny bohaté na uhličitan vápenatý a vápenec, na mírnějších svazích humusovo-karbonátové, a kolem Terdžoly těžký jíl, který drží vláhu. Právě ten jíl a chladné noci jsou důvodem, proč si Cicka a Colikouri drží kyselinu tak dlouho. Sklizeň běží do konce října a někdy do začátku listopadu, týdny poté, co jsou kachetské bílé hrozny kolem Telavi dávno pod střechou.
Starý západní způsob byl maghlari, réva vedená po živých stromech; na vesnických dvorcích ho ještě uvidíte. Tyto odrůdy byly vybírány pro stín a déšť, a tak také chutnají.
Odrůdy a styly: Cicka, Colikouri, Krachuna a ta tmavá#
Cicka je odrůda, kterou oblast představuji: vysoká kyselina, zelené jablko, slaná hrana, a dlouho základ gruzínského sektu. Colikouri je nejrozšířenější bílá odrůda západu, kulatější, s hruškou a žlutou švestkou; dává také polosladké Tviši nahoře v Lečchumi. Obě se často kvasí dohromady, Cicka pro páteř, Colikouri pro tělo, a tato kupáž je každodenní bílé víno Imeretie.
Krachuna je plnější a lehce voskovitá a maceraci na slupkách snáší dobře, dává jantarová vína s meruňkou a medem. Occhanuri Sapere je ta červená: velmi tmavá, ostře kyselá, umírněná v alkoholu, černá třešeň a fialka. Aladasturi a Dzelšavi jsou bledá, křupavá červená západu, blíž vychlazenému Beaujolais než čemukoli z Kachetie. Oblast počítá víc než osmnáct místních odrůd; všechny jsem neochutnal.
Nádobou je čuri, imeretské slovo pro kvevri, často zakopané venku na dvorku, a ne pod střechou marani. V Kachetii kvasí s moštem celá hmota slupek, semínek a často i třapin a zůstává v něm šest měsíců. V Imeretii se vrací jen část slupek, tradičně bez třapin, na několik týdnů až dva měsíce; každý sklep má svůj podíl, od dvacetiny po polovinu. Výsledek je bledší a méně taninový, víc ovoce a kyseliny než čaje a vlašského ořechu. Nádoby vysvětluji v článku kvevri, karas a amfora a styly v textu oranžové víno a macerace na slupkách.
Apelace, kterou stojí za to znát, je Sviri v okrese Zestaponi: suchá bílá a jantarová vína z Colikouri, Cicky a Krachuny.
Vinařství, která stojí za to znát#
Nikoladzeebis Marani v Nachširghele je sklep, který jsem navštívil nejčastěji. Ramaz Nikoladze lahvuje od roku 2007 na parcele svých prarodičů: 1,5 hektaru Cicky, Colikouri a Dzelšavi na vlhkém jílu, ekologicky a biodynamicky, asi 6 000 lahví ročně. Čuri jsou zakopaná v zahradě. Mošt oddělí, vrátí 5 až 20 procent slupek, semínek a třapin, nechá víno čtyři až šest měsíců v hlíně a nepřidává nic, včetně síry. Cicka je napjatá a slaná s lehkým stiskem; Solikouri, s delší macerací, je pojmenované po jeho učiteli Solikovi Caišvilim. Ramaz vede Slow Food v Gruzii a v roce 2012 spoluzaložil Vino Underground, tbiliský bar s naturálním vínem.
Baia’s Wine v Obči je nejznámější mladé vinařství oblasti. Baia Abuladze založila značku v roce 2015, krátce po dvacítce, když získala grant na podnikání na venkově; Forbes ji v roce 2019 zařadil na svůj seznam 30 Under 30 Europe. Její rodiče pěstovali hrozny pro domácnost. Sestra Gvanca, která studovala biodynamické vinařství na Mosele, dělá červená vína pod značkou Gvantsa’s Wine. Necelé tři hektary bez pesticidů a hnojiv: Cicka, Colikouri a Krachuna, Occhanuri Sapere a Aladasturi. Bílá začínala s 5 až 10 procenty slupek a některé kupáže dnes stráví na slupkách asi tři měsíce; červená jsou odstopkovaná, kvasí na slupkách v kvevri a zrají bez nich. Kolem 8 000 lahví ročně, včetně pet-natu.
Arčil Guniava v Kvaliti u Zestaponi dělá naturální víno v kvevri a je to sklep, který přidávám jako třetí zastávku, když to vyjde s časem. Pheasant’s Tears Johna Wurdemana, které je doma v Kachetii, obhospodařuje parcely také u Vani a Terdžoly.
Jak tu vypadá den na zájezdu#
Spíme v Kutaisi. Ráno patří Gelati, než dorazí autobusy. Pak třicet minut do Terdžoly, návštěva, která skupinu přeladí. Žádná degustační místnost není. Na dvorku se z čuri sundají víka, víno se natáhne naběračkou a vinař mluví o kvašení, zatímco sousedovy slepice chodí mezi zakopanými hrdly.
Oběd je chvíle, kdy Imeretie hájí svou věc. Imeretské chačapuri se sýrem uvnitř, ne navrchu; pchali ze špenátu a řepy pojené vlašskými ořechy; lilkové závitky s ořechovou pastou; svěží místní sýr, který vrže mezi zuby; říční pstruh. Kachetský stůl je maso a oheň, tenhle jsou bylinky a vlašské ořechy, a Cicka-Colikouri z čuri má pro něj tu správnou váhu. Vedle naliji kachetské jantarové, aby obě metody ležely na ubruse, a ne v mém popisu.
Odpoledne patří Obči, čtyřicet minut na jih, kde přijdou na řadu červená: Occhanuri Sapere, které obarví sklenici a prořízne ořechovou omáčku, Aladasturi dost lehké na to, aby se vychladilo. Večeře v Kutaisi je krátká; jídlem byl celý den.
Prakticky#
Letiště Kutaisi je dvacet pět minut od města; Wizz Air tam létá bez přestupu z Prahy a z Vídně asi třikrát týdně, zhruba 3 h 20 min, sezónně. Pro hosty z Brna je to nejsnazší cesta do Gruzie. Z Tbilisi je to 220 až 230 kilometrů, 3,5 až 4,5 hodiny podle toho, jak pokračují práce na silnici přes průsmyk Rikoti. Uvnitř oblasti: Terdžola 30 minut, Zestaponi 30, Obča 40. Ambrolauri a vesnice Chvančkary v Rače-Lečchumi jsou 1 h 15 až 1 h 45 nahoru soutěskou Rioni, takže Rača je z Kutaisi výlet na jeden den.
Nejlepší měsíce jsou květen až červen, kdy jsou údolí zelená, a konec září až začátek listopadu, kdy západní sklizeň ještě běží, zatímco Kachetie už skončila. Nepromokavou bundu si vezměte v kterémkoli měsíci; návštěvy sklepů se tu odehrávají na dvorcích. V Kutaisi fungují karty, ve vesnicích je potřeba hotovost a degustace v malých vinařstvích, vždy po předchozí domluvě, stojí obvykle 30 až 80 lari na osobu.
Imeretie je první polovina mého zájezdu do západní Gruzie. Soukromá cesta jí může dát tři nebo čtyři dny a pro nepijící ve skupině přidat Prométheovu jeskyni u Cchaltuba.
