Vinařský kraj, ve kterém žiju#
Žiju v Brně a nejbližší sklepy jižní Moravy jsou půl hodiny na jih od mých dveří. Česko má asi 17 000 hektarů vinic a 96 procent z nich se táhne v pásu podél rakouské a slovenské hranice. Zbytek, necelých 700 hektarů, leží daleko na severu na říčních svazích Čech kolem Mělníka.
Je to země bílého vína, zhruba dvě láhve ze tří, a země malých pěstitelů: jen na Moravě je nějakých 13 000 registrovaných vinohradníků, většinou s několika řádky a sklepem pod lisovnou. Vesnická sklepní ulička, bíle vápněné lisovny nad chodbami vyhloubenými do spraše nebo pískovce, je místo, kde se moravské víno skutečně pije: ze sudu, skleněným koštýřem, k chlebu se sádlem na prkenném stole.
Češi také vypijí mnohem víc vína, než vypěstují, a tak ze země téměř nic neodchází; několik jmen naturální scény, Milan Nestarec v první řadě, prodává skoro všechno do zahraničí a všichni ostatní prodávají do Prahy, do Brna a každému, kdo zazvoní u sklepa. Dobré láhve jsou tady, a většinou jen tady.
Od desáté legie k vinařskému zákonu z roku 2004#
Desátá legie měla ve druhém století našeho letopočtu základnu u Mušova pod Pálavou a české dějepisy tam kladou první moravskou révu. Na Mělníku rostla réva už v devátém století a v roce 1358 nařídil Karel IV. zakládat vinice kolem Prahy a královských měst a přivezl na Mělník burgundskou révu, a proto je nejlepším červeným vínem z Čech dodnes Rulandské modré.
Pak staletí vesnického vinohradnictví a v roce 1896 zlatá medaile z Paříže pro Blatnický roháč, první zahraniční ocenění pro moravské víno. Od roku 1948 převedla kolektivizace rodinné parcely do družstev; vrátily se až po roce 1989, a tak většina vinařství, která navštěvuji, dostala dnešní podobu až potom. Vinařský zákon z roku 2004 nakreslil dnešní mapu dvou oblastí, Moravy a Čech, a šesti podoblastí. VOC Znojmo, první apelace spravovaná samotnými vinaři, následovalo v roce 2009 a 28. října 2011 podepsalo sedm vinařů chartu Autentistů.
Odrůdy: Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Pálava a Frankovka#
Etikety jsou v češtině, tak tady je krátký slovníček. Ryzlink vlašský je Welschriesling, s Ryzlinkem rýnským není nijak příbuzný, a na pálavském vápenci z něj vzniká nejvážnější suché bílé víno v zemi: štíhlé, slané, na závěru lehce hořké, lepší ve třech letech než v jednom. Veltlínské zelené je Grüner Veltliner, bílý pepř a zelené jablko, podpis Znojemska a každodenní bílé sklepních uliček. Ryzlink rýnský je pravý Riesling.
Pálava je odrůda, kterou nikde jinde nepotkáte: křížení Tramínu červeného (Gewürztraminer) a Müller-Thurgau, které v roce 1953 udělal Josef Veverka, dokončené na šlechtitelské stanici v Perné pod vrchy, registrované v roce 1977 a pojmenované po nich. Okvětní lístky růže, med a koření, většinou polosuchá, někdy sušená na roštech na slámové víno.
Červená vína jsou čtvrtina příběhu, ale srdce jedné podoblasti. Frankovka je Blaufränkisch: středně plná, pepřnatá, višňová, páteř Velkopavlovicka. Svatovavřinecké (St. Laurent) je měkčí a tmavší; Modrý Portugal (Blauer Portugieser) je lehký, brzy hotový a je to víno ke svatomartinské huse.
Regiony#
Mikulovsko a Pálava#
Pálava je hřeben jurského vápence, který se z rovné zemědělské krajiny zvedá do 549 metrů na Děvíně, s Novomlýnskými nádržemi u paty a Mikulovem na jižním konci. Mikulovsko je největší podoblast, asi 4 900 hektarů, a nejteplejší: vápencová suť pod hřebenem, hluboká spraš v Popicích a Dolních Dunajovicích a domovská půda Ryzlinku vlašského a Pálavy. Sonberk v Popicích, stavba Josefa Pleskota z roku 2008 na 40 hektarech spraše obrácených k vrchům, je místo, kde obvykle začínám. Padesát minut z Brna.
Znojemsko a Podyjí#
Na západ podél rakouské hranice je Znojemsko chladnější a větrnější, na žule a rule Českého masivu. Asi 3 100 hektarů, převážně bílé: Veltlínské zelené, Sauvignon a Ryzlink rýnský, tři odrůdy, které VOC Znojmo připouští. Na Šobes, nějakých 12 hektarů na skalnatém ohybu Dyje uvnitř národního parku Podyjí, se chodí pěšky. Modré sklepy v Novém Šaldorfu, více než 180 sklepů vytesaných do pískovce prokresleného modrošedým jílem podél 800 metrů dlouhé uličky, hostí degustační místnost Dobré Vinice, jejíž zakopané gruzínské kvevri jsou na Moravě stále vzácností. Hodina z Brna.
Velkopavlovicko a Modré Hory#
Severovýchodně od Mikulova je Velkopavlovicko podoblast červených vín: asi 4 600 hektarů zvlněné spraše a Velké Bílovice, největší vinařská obec v zemi, kde má révu a sklep téměř každá domácnost. Modré Hory, tedy Velké Pavlovice, Bořetice, Vrbice, Kobylí a Němčičky, mají jméno podle podílu modrých odrůd. Je to také nejhustší kraj naturálního vína v Česku: Milan Nestarec ve Velkých Bílovicích, Petr Koráb v Boleradicích, Richard Stávek v Němčičkách, Ota Ševčík na bořetické Kraví hoře, sklepním kopci, který se prohlásil svobodnou republikou s vlastními pasy. Čtyřicet minut z Brna.
Slovácko#
Na východ ke slovenské hranici a Bílým Karpatům je Slovácko folklorní podoblast: asi 4 100 hektarů ve 118 obcích, cimbálové muziky a vyšívané kroje na podzimních hodech. Petrovské Plže, nějakých 80 sklepů v bílém vápně s modrou podrovnávkou; mutěnické búdy, bezmála 500; Blatnice pod Svatým Antonínkem, domov kupáže Blatnický roháč. Bílá vína jsou tu plnější a zralejší, Bzenec dělá Ryzlink rýnský a sekt a Krásná hora ve Starém Poddvorově obhospodařuje ekologicky pět hektarů, s burgundskými odrůdami v čele. Hodina z Brna.
Čechy#
Dvě a tři čtvrtě hodiny na sever jsou Čechy jiná země: necelých 700 hektarů podél Labe, Vltavy a Ohře na severní hranici českého vinohradnictví. Mělnický zámek stojí na terasových vinicích nad soutokem Vltavy a Labe a Lobkowiczové tam dělají víno od roku 1753, s přestávkou nějakých čtyř desetiletí po roce 1948. Kutná Hora má biodynamický sklep, certifikovaný od roku 2014; Praha si drží šest malých vinic uvnitř města. Lehčí bílá s vyšší kyselinou a jemné Rulandské modré; jednodenní výlet z Prahy, ne z brněnské základny.
Naturální a klasické na dnešní Moravě#
Česká scéna neříká „naturální“; říká autentické víno a sdružení se jmenuje Autentisté. Jeho charta z roku 2011 je přísnější než většina ostatních: žádné herbicidy ani syntetické postřiky, výnosy omezené na 50 hektolitrů z hektaru, ruční sběr, spontánní kvašení a síra pod 100 miligramy na litr u bílých a 80 u červených. Mezi členy patří Korábové, Stávek a Ševčík. Vedle sdružení pracují Nestarec, Dobrá Vinice se svými kvevri a Krásná hora na ekologicko-biodynamickém středu. Pet-nat a bílá macerovaná na slupkách jsou tu natolik běžné, že je už nikdo nevysvětluje.
Klasický tábor je větší a ve svůj den stejně dobrý. Sonberk a Vinařství Volařík pod Pálavou dělají přesná, reduktivní bílá vína v nerezu; Volařík lahvuje ročně víc než deset samostatných šarží Ryzlinku vlašského. Vinselekt Michlovský v Rakvicích vede Miloš Michlovský, šlechtitel révy a akademik s osmi vinařskými učebnicemi na kontě, a jeho vína chutnají jako ty učebnice: přesně.
Na Moravě se mi líbí, jak blízko u sebe oba tábory sedí. Mnoho klasických vinařství hospodaří ekologicky; mnozí Autentisté prodávají do těch samých pražských restaurací jako Sonberk. Na mých stolech stojí Volaříkův Ryzlink vlašský vedle Nestarcova vína ze smíšené výsadby z nějakých 30 kilometrů odtud a hádání nechávám na hostech.
Co přijde na stůl#
Nejdřív sklepní jídlo, protože většina našich degustací se odehrává pod zemí: žitný chléb, škvarky, sádlo s cibulí, uzené, sýr a na podzim burčák, napůl zkvašený mošt, který se prodává jen několik týdnů a pije se rychleji, než by měl. Vepřo knedlo zelo je národní jídlo; svíčková na smetaně s brusinkami to nedělní. Pečená kachna s červeným zelím si žádá Frankovku nebo Svatovavřinecké.
Ryzlink vlašský ke smaženému kaprovi o Vánocích; Veltlínské zelené k řízku; znojemský Sauvignon k ivančickému chřestu v květnu. Polosuchá Pálava je překvapení: plísňový sýr, meruňkové knedlíky nebo něco pálivého. Jedenáctého listopadu v 11:00 otevře celá země Svatomartinské, mladé víno ročníku, a jí pečenou husu s červeným zelím a lokšemi. Slámové víno přichází s koláči, nebo samo.
Kdy jet a jak se tam dostat#
Od konce dubna do června přicházejí otevřené sklepy, víkendy, kdy obec odemkne třicet nebo čtyřicet sklepů na jednu vstupenku. Září je sklizeň a burčák, s Pálavským vinobraním v Mikulově a historickým vinobraním ve Znojmě o tomtéž druhém víkendu, kdy jsou postele vyprodané měsíce dopředu. Říjen je tichý, zlatý a můj nejmilejší měsíc pro soukromou skupinu. Od prosince do března drží sklepy 10 až 12 stupňů, degustace jsou po domluvě a vinaře máte jen pro sebe.
Praktickou bránou je vídeňské letiště: asi 1 h 15 min do Mikulova, 1 h 45 min do Brna. Z Prahy je to po dálnici 2 h 15 až 2 h 30 min do Brna a 40 minut na Mělník. Česko je v EU a v Schengenu, ale ne v eurozóně; karty fungují téměř všude, včetně většiny sklepů. Povolená hladina alkoholu za volantem je nulová, a tak se přesouváme minibusem s řidičem a já si místo volantu držím degustační poznámky.
Jak vedu cesty po Česku#
Můj vypsaný Víkend na jižní Moravě začíná a končí v Brně a vměstná pálavský vápenec, Modré Hory a znojemský sklep do několika dnů, naturální a klasické střídavě na stole. Jednodenní výlet po Moravě z Brna dostane hosty projíždějící městem do hodiny do sklepů a na večeři zpátky. Mluvím česky, což u dveří sklepa mění, co se nalije.
Rakouský Weinviertel začíná tam, kde končí znojemské vinice, a Wachau je dvě a půl hodiny z Brna, a tak obě země často spojuji do jedné trasy. Máte-li na mysli konkrétní sklep, nebo čtyři dny a chuť na pet-nat, soukromé cesty začínají rozhovorem. Průvodce vínem jižní Moravy má slovníček, pravidla etiket a obce podrobněji.
