Místo#
Vyjeďte z Jerevanu na západ kolem letiště a do dvaceti minut město ustoupí ploché zavlažované nížině s jediným bodem na obzoru. Ararat, 5 137 metrů, stojí za uzavřenou hranicí v Turecku a za jasného rána jako by visel nad řadami révy a nic mezi nimi nebylo. To je Armavir, provincie, v níž leží téměř polovina arménských vinic, a ta část vinařské mapy země, o které většina mých hostů nikdy neslyšela.
Vajoc Dzor sbírá titulky a zaslouží si je. Armavir byl odjakživa krajem objemu: stolní hrozny, hrozny na brandy, dlouhé rovné řady podél kanálů od Araksu. Od roku 2010 tu stojí i největší moderní vinařství v zemi a právě to spojení, stará země brandy a ambice nového vinařství, je důvod, proč sem lidi vozím.
Provincie je kompaktní. Vagharšapat, známější jako Ečmiadzin, leží 20 km od Jerevanu a je sídlem arménské církve, s katedrálou, jejíž původ sahá do čtvrtého století. U téže silnice stojí zřícenina katedrály Zvartnoc ze sedmého století. Dál na západ je památník bitvy u Sardarapatu z roku 1918 a samotné město Armavir, 41 až 45 km od hlavního města. Všechno leží do hodiny cesty od města.
Terroir: 900 metrů, říční náplavy a voda z kanálů#
Nížina leží v 800 až 1 000 metrech, což zní vysoko, dokud si nevzpomenete, že Rind ve Vajoc Dzoru sedí v 1 400 až 1 600. Tady dole rozhodují jiná čísla: horko a voda. Červencová odpoledne dosahují 35 až 40 °C, srážek je kolem 300 mm ročně nebo méně a zimy jsou pořádně studené. Bez kanálů napájených z řeky Araks by tu žádné vinice nebyly; zavlažování je tu zemědělství, ne téma k debatě.
Půdy jsou aluviální: písčitá hlína a kamenité říční usazeniny, k tomu zasolená místa, s nimiž je třeba počítat. Karas Wines popisuje své vinice v 900 až 1 100 metrech jako vulkanické a naplavené: vyšší polohy, kde se lávová krajina potkává s říčními náplavy.
Sklizeň začíná v srpnu a do konce září je z větší části hotová, týdny předtím, než se sběrači přesunou do Areni. Rozdíl mezi denní a noční teplotou je velký, což zachraňuje kyselinu, ale je to zralý kraj, který řídí slunce. Nervní víno s vysokou kyselinou na Araratské nížině nikdo nedělá a nikdo by to neměl předstírat.
Odrůdy a styly: Kangun, Syrah a měkčí Areni#
Po většinu dvacátého století pěstovala nížina hrozny pro destilační kotel, ne pro láhev. Kangun, křížení ze sovětské éry, v němž je Rkaciteli a Sucholimanský bílý, byl vyšlechtěn pro brandy: štědré výnosy, čistý neutrální mošt, spolehlivá kyselina. Kakhet, modrá odrůda nížiny, stolní Mskhali a samotné Rkaciteli zaplnily zbytek řad a velká část toho tam stojí dodnes.
Změnilo se to, co s tím vinařství dělají. Kangun sklizený brzy a vykvašený za chladu v nerezu dává svěží bílé víno s citrusem a zeleným jablkem, které mám rád jako první sklenku k obědu, a základ pro sekt. Areni pěstovaná tady dole je měkčí a kulatější než její horská příbuzná, méně bílého pepře a víc švestky. Ochutnejte Areni z nížiny vedle Areni z Rindu a lekce o nadmořské výšce zabere asi minutu.
Pak mezinárodní odrůdy: Syrah, Malbec, Cabernet Franc, Montepulciano a Ancellotta, vysazené tady tak, jak se v horách nikdy nesázely, a k bílým Chardonnay vedle Kangunu. Červená vína vycházejí tmavá, zralá a poddajná, často kolem 14 %. To je arménský klasický, moderní tábor a nalévám ho bez omluv: dobře udělaná vína, věrná svému místu.
Vinařství, která stojí za to znát#
Karas Wines#
Vinařství, které definuje moderní Armavir. Společnost Tierras de Armenia založil v roce 2003 Eduardo Eurnekian, argentinsko-arménský podnikatel, a první réva šla do země od roku 2004. Dnes ji vede jeho neteř Juliana Del Aguila Eurnekian, vinařka a sommelierka. Rodina dělá víno také v Patagonii, v Bodegas del Fin del Mundo, a je to vidět: zhruba 400 hektarů vinic, největší jednotlivé vinařství v Arménii, osázené Areni a Kangunem vedle výše zmíněných mezinárodních odrůd. Prvním komerčním ročníkem byl rok 2010.
Sklep je nerez a francouzský dub, ale jméno není jen ozdoba. Vinařství Karas obnovilo staré hliněné karasy, používá je pro část kvašení a zrání a při prohlídce je ukazuje. Classic Red, kupáž Syrah, Malbecu a Cabernetu Franc, je víno, se kterým se většina lidí setká jako s prvním: zralé tmavé ovoce, měkký tanin, kolem 14 %, nekomplikované v tom nejlepším smyslu. Classic White stojí na Kangunu. Celou návštěvu najdete v textu Karas Wines a Araratská nížina.
Voskeni Wines#
Rodinné vinařství dál směrem k Sardarapatu a Araksu, s restaurací a terasou obrácenou k Araratu. Jejich Sardarapati Reserve je Areni a oběd tady je způsob, jakým rád uzavírám dopoledne v provincii: malé, vlídné, protiváha k měřítku Karasu.
Výrobci brandy#
O hroznech z Araratské nížiny se nedá mluvit bez brandy. V roce 1887 otevřel Nerses Tairjan v Jerevanu palírnu; Nikolaj Šustov si ji v roce 1899 pronajal, rok nato ji koupil a arménské brandy se stalo poznávacím destilátem země. V SSSR byla Arménie určeným centrem brandy, na vrcholu produkovala kolem 20 milionů litrů ročně a nížina se osazovala podle toho. Gorbačovova protialkoholní kampaň v letech 1985 až 1987 pak podle dostupných údajů snížila plochu vinic v zemi z přibližně 18 200 na 11 200 hektarů.
Dnes Yerevan Brandy Company, výrobce značky ARARAT, od roku 1998 v majetku Pernod Ricard, pracuje v budově dokončené v roce 1953. Při odpoledni s brandy v Jerevanu prosím skupinu, aby je ochutnala jako druhé víno nížiny: stejný Kangun a Kakhet, prohnané destilačním kotlem místo sklepem, a po večeři dopité k sušeným meruňkám a vlašským ořechům.
Jak tu vypadá den na zájezdu#
Armavir funguje jako půlden a začíná brzy, před horkem. Z Jerevanu vyjíždíme v 8:30, dvacet minut se zastavíme ve Zvartnocu a v 9:30 jsme v areálu Ečmiadzinu, dokud je ještě ticho. Pak na západ do Karasu na projížďku vinicemi a prohlídku sklepa v 11:00: nerez, sudy, obnovené karasy a degustace, která postaví vedle sebe Kangun, Areni z nížiny a Classic Red.
Oběd je u rodinného stolu s výhledem na horu a já prosím o kjuftu po ečmiadzinsku: hovězí utlučené dohladka, uvařené jako jedna velká masová koule, nakrájené na plátky a potřené máslem. Je to jídlo této provincie a chce měkké červené. V červnu jsou k tomu meruňky ze stromů mezi řadami révy. Některé skupiny přidají muzeum v Sardarapatu, dobrá hodina; v Jerevanu jsme zpátky v 16:00 a večer je volný.
Pro širší souvislosti dávám Armavir na den po Aragacotnu, aby hala karasů ve Voskevazu a obnovené nádoby v Karasu byly den od sebe: dvě různé odpovědi na tutéž hlínu. Jak nádoba funguje, najdete v článku kvevri, karas a amfora.
Prakticky: vzdálenosti z Jerevanu a kdy jet#
Armavir leží 40 až 50 km západně od Jerevanu, 45 až 60 minut minibusem; do Ečmiadzinu je to 30 minut, do Karas Wines asi hodina. Letiště Zvartnoc stojí u téže silnice, takže degustace v den příletu je možná, když letadla přistávají brzy. Duben až červen a září až říjen jsou ty správné měsíce a na podzim je Ararat vidět většinu rán. V červenci a srpnu přesahuje poledne 35 °C a mezi 12:00 a 17:00 držím skupinu mimo nížinu.
Můj vypsaný arménský termín, Areni, karasy a kaňony Vajoc Dzoru, zůstává v horách. Armavir patří do soukromých cest, jako půlden z Jerevanu nebo celý den ve spojení s Aragacotnem; pokud o něj stojíte, napište mi, co máte na mysli. Pro celou zemi začněte u mého průvodce Arménií.
