Podoba arménského vína#
Arménie je malá, vysoko položená a suchá země a její víno se řídí terénem. Téměř každá vinice, kterou navštěvuji, leží mezi 900 a 1 700 metry. Ty nejznámější lemují řeku Arpa ve Vajoc Dzoru, dvě hodiny na jih od Jerevanu, kde Areni Noir roste na vápenci a sopečné suti a zářijové noci zůstávají dost chladné, aby si udrželo kyselinu. Nadmořská výška a původní modrá odrůda s tenkou slupkou: proto se sem stále vracím.
Druhá věc, kterou je třeba pochopit: většina arménských hroznů se vínem nikdy nestane. Po většinu dvacátého století sloužila země Sovětskému svazu jako sklep na brandy a teplá Araratská nížina kolem Armaviru dodnes pěstuje Kangun a Kakhet převážně pro destilační kotel. Z nějakých 13 000 až 15 000 hektarů vinic končí v lahvi vína jen skromný podíl, a tak jsou vinařství, s nimiž pracuji, malá, mladá a obvykle vedená jednou rodinou.
Třetí věc je, jak mladá je moderní scéna. První postsovětská rodinná vinařství vznikla v devadesátých letech; vinařství, která dostala Arménii na vinné lístky v zahraničí, udělala své první ročníky kolem roku 2010. Země s nejstarším známým vinařstvím na světě má za sebou asi patnáct let moderního vína ze samostatných vinařství, a to znamená živý stůl a poctivý spor o to, jak má arménské víno chutnat. To je můj nejmilejší druh cesty.
Šest tisíc let ve zkratce#
Jeskyně Areni-1 se otevírá ve skále nad Arpou, kousek pěšky od vesnice Areni. V letech 2007 až 2010 tu archeologové odkryli hliněnou šlapací nádrž odtékající do zakopané kvasné nádoby, zásobnice, hroznová semínka a vylisované slupky, datované přibližně do roku 4100 př. n. l.: nejstarší úplné zařízení na výrobu vína, jaké kdo kdy našel. Tatáž jeskyně vydala i koženou botu asi z roku 3500 př. n. l., což zmiňuji proto, že průvodce u vchodu ji zmíní také.
Nádoba odtud nikdy neodešla. Urartská pevnost Teišebaini na okraji dnešního Jerevanu měla ve svých skladištích řady hliněných karasů zapuštěných do podlahy a Zorah dodnes nechává své Areni zrát v zakopané hlíně. Rozdíly mezi karasem, kvevri a amforou mají vlastní stránku, protože hosté se na ně ptají vždycky.
Křesťanství přišlo roku 301 a kláštery si révu udržely; Noravank, výš v červeném kaňonu Amaghu nad Areni, pochází z roku 1205. Pak přišlo brandy: jerevanská palírna Nersese Tairjana z roku 1887, po něm Nikolaj Šustov a sovětský plán, který Arménii přidělil destiláty a Gruzii víno. Gorbačovova protialkoholní kampaň v polovině osmdesátých let vytrhala mnoho z toho, co zbývalo. Po nezávislosti v roce 1991 přišel kolaps a potom rodinná vinařství: první víno Maranu v roce 1992, Areni Wine Factory v roce 1994, Old Bridge v Jeghegnadzoru v roce 1998. Všechno, co na cestách nalévám, vzniklo až po tom.
Odrůdy: Areni Noir, Voskehat a ty ostatní#
Areni Noir, s důrazem na konci, are-NÍ, je odrůda, podle níž se země posuzuje: tenká slupka, středně rubínová barva, višeň a bílý pepř, svěží kyselina, jemný tanin, obvykle 12,5 až 14 procent alkoholu. Autoři sahají po srovnání s Pinot Noir nebo Nebbiolem; na stole odvede práci obou, aniž chutná jako kterékoli z nich.
Voskehat, „zlatá bobule“, je vlajková bílá odrůda a pochází z Aragacotnu. Dává texturu dřív než vůni: kdoule, žluté jablko, med, sušené bylinky, umírněná kyselina, a drží tvar v nerezu, v karasu, na slupkách i jako sekt. Kangun, křížení ze sovětské éry vyšlechtěné pro brandy, dnes dává na nížině svižná bílá vína s citrusem a jablkem. Khatouni, bílá odrůda z Vajoc Dzoru, jde do sektů tradiční metodou od vinařství Keush z vinic v 1 500 až 1 750 metrech nad Chačikem.
Menší jména, která rád vidím na stole alespoň jednou za cestu: Khndoghni, zvané také Sireni, hluboká a taninová červená z jihu; Haghtanak, sovětské křížení, které dobře snáší dub; Chilar, vzácná bílá z Vajoc Dzoru, a Garan Dmak, stará bílá odrůda z Aragacotnu, kterou Zorah a hrstka dalších stále pěstují.
Regiony#
Arménie nemá k roku 2026 žádné zákonné apelace; „Areni“ nebo „Araratské údolí“ na etiketě je údaj o původu, ne o pravidlech. Na třech z pěti obvykle rozlišovaných regionů stojí vinařské zájezdy, které vedu.
Vajoc Dzor#
Jižně od Jerevanu podél Arpy leží Vajoc Dzor, region Areni Noir: asi 1 200 hektarů mezi 1 000 a 1 800 metry na vápenci, vápnitém jílu a sopečném tufu, s horkými dny, chladnými nocemi a sklizní od konce září do půlky října. Vinařské vesnice jsou Areni na odbočce k Noravanku; Rind nad řekou, kde Zorik Gharibian postavil Zorah v 1 400 až 1 600 metrech; Aghavnadzor; a Chačik vysoko v kopcích na jihozápadě. Jeskyně Areni-1, Noravank a sklep s karasy se vejdou do jednoho dne.
Aragacotn#
Severozápadně od hlavního města stoupá Aragacotn po jižních svazích Aragacu, se 4 090 metry nejvyšší hory země, a protíná ho soutěska řeky Kasach s kláštery Saghmosavank a Hovhannavank na jejím okraji. Vinice leží v 950 až 1 400 metrech na kamenitém čediči a tufu. Tady je Voskehat doma. Ve vesnici Voskevaz je to, co se popisuje jako největší soubor karasů v provozu v Arménii, ve vinařství založeném roku 1932, které od roku 1997 vede rodina Hovhannisyanů. Aštarak je 30 minut od Jerevanu, a tak je to region pro první odpoledne.
Armavir a Araratská nížina#
Západně od Jerevanu je Armavir plochá, horká, zavlažovaná nížina podél řeky Araks v 800 až 1 000 metrech, s Araratem, který vyplňuje jižní obzor. Roste tu téměř polovina arménské révy, historicky pro brandy a jako stolní hrozny. Moderní tváří nížiny je Karas Wines, asi 400 hektarů odrůd Syrah, Malbec, Cabernet Franc, Montepulciano, Areni a Kangun, největší samostatné vinařství v zemi. Cestou leží Ečmiadzin, mateřský stolec arménské církve, a ruiny Zvartnocu ze sedmého století. Pětici doplňují provincie Ararat a Tavuš.
Naturální a klasické v dnešní Arménii#
Arménie nemá žádný spolek naturálních vinařů ani žádnou naturální ortodoxii, což mi vyhovuje. Rozhoduje se vinařství po vinařství a ta rozhodnutí leží těsně vedle sebe: v Rindu, Aghavnadzoru nebo Sasuniku může být sklep s karasy a vinařství s nerezem a dubem pár set metrů od sebe.
Klasický a moderní tábor je ten větší: Karas Wines, ArmAs v Nor Jedesii, Armenia Wine Company a Van Ardi v Sasuniku, Hin Areni a Yacoubian-Hobbs v Aghavnadzoru, kde je společníkem kalifornský vinař Paul Hobbs. Patří sem i Keush: sekt tradiční metodou je přesná disciplína a Origins Brut Vaheho Keushgueriana leží na kvasnicích víc než 22 měsíců.
Tradiční a minimalistický tábor si neříká naturální. Zorah kvasí s přirozenými kvasinkami v betonu a velkých sudech, nechává víno zrát ve vesnických karasech zakopaných kvůli stálé teplotě a nechce ve sklenici žádný tón nového dubu. Old Bridge v Jeghegnadzoru obhospodařuje jako rodina pět hektarů Areni a Voskehatu. Trinity Canyon Vineyards hospodaří v Aghavnadzoru ekologicky a vedle moderního sklepa si drží řadu z karasů nazvanou Ancestors. Vinné bary kolem Sarjanovy ulice v Jerevanu nalévají za jeden večer vína z obou táborů a já ten večer nechávám proběhnout, než vyrazíme na jih: nejdřív ochutnat spor, potom poznat lidi, kteří ho vedou.
Co přijde na stůl#
Nejdřív lavaš, vždycky: tenký chléb plácnutý na stěnu hliněné pece tonir, od roku 2014 na seznamu dědictví UNESCO; ve vesnicích ho uvidíte vznikat. Potom bylinky po hrstech, estragon, bazalka, šrucha a koriandr, s čerstvým sýrem a Voskehatem lehce macerovaným na slupkách, kombinace, kterou už se nesnažím vylepšovat.
Chorovac, maso a zelenina grilované nad uhlíky ze dřeva, je sváteční jídlo a jerevanské restaurace k němu nalévají mladé nebo v karasu zrálé Areni Noir; u vesnických stolů přijdou tytéž špízy s domácím vínem, pivem nebo vodkou a já se nehádám. Tolma v révových listech si žádá středně plné Areni. Basturma, na vzduchu sušené hovězí v krustě z pískavice, je to nejlepší, co znám k láhvi arménského sektu. Brandy přijde po večeři se sušenými meruňkami a vlašskými ořechy, a ano, i to nalévám: je to součást historie.
Kdy jet a jak se tam dostat#
Květen a červen jsou zelené, zrají meruňky a festival Yerevan Wine Days první červnový víkend uzavírá Sarjanovu ulici. Konec září a říjen přinášejí sklizeň ve Vajoc Dzoru, jasnou oblohu, Ararat viditelný většinu rán a Areni Wine Festival první říjnovou sobotu. V červenci a srpnu je na nížině 35 až 40 stupňů, a tak na tu dobu zájezdy nevypisuji; od listopadu do března může sníh uzavřít vysoké průsmyky.
Letiště Zvartnoc je 20 až 30 minut taxíkem z centra Jerevanu. Z Vídně je to asi čtyři hodiny letu; z Prahy létaly sezónní přímé linky, jinak jednou přestupujete. Tbilisi je 280 kilometrů a pět až šest hodin po silnici přes hraniční přechod Bagratašen, kudy se přesouvá zájezd do dvou zemí; hranice s Tureckem a Ázerbájdžánem jsou uzavřené.
Měnou je dram; karty fungují v Jerevanu a ve větších vinařstvích, ve vesnicích hotovost. S pasem některé ze zemí EU se vstupuje bez víza. Rusky se běžně domluvíte, ve vinařstvích a v hlavním městě se mluví anglicky. Horské silnice jsou pomalé, a tak cestujeme minibusem s řidičem a já sedím vpředu s mapou.
Jak vedu cesty po Arménii#
Můj vypsaný zájezd pro malou skupinu, Arménie: Areni, karasy a kaňony Vajoc Dzoru, je týden z Jerevanu do Jerevanu rozdělený mezi Vajoc Dzor a Aragacotn, s jeskyní Areni-1, Noravankem, sklepy s karasy a rodinnými stoly po cestě. Kdo chce vidět obě kolébky vína na jedné cestě, tomu Arménie a Gruzie: dvě kolébky spojí Jerevan a Tbilisi po silnici a postaví karas vedle kvevri.
Na každý stůl stavím víno z karasu a víno z nerezu a dubu z téže vesnice a mluvíme o tom, proč se každý z vinařů rozhodl tak, jak se rozhodl. Mluvím arménsky, což není rozhodující, ale hodí se to: vinaři řeknou víc a babičky řeknou mnohem víc. Pokud si radši sestavíte vlastní trasu, soukromé cesty pro dva až dvanáct lidí začínají rozhovorem.
