Kdo je Dante Minutello

Jsem Dante Minutello, sommelier a průvodce vinařských cest se sídlem v Brně na jižní Moravě, v Česku. Ve víně jsem strávil přes deset let a předtím roky v restauračních kuchyních. Dnes vozím malé skupiny do sklepů v Arménii, Gruzii, Itálii, Francii, Rakousku a na své vlastní Moravě a na každé zastávce nalévám já.

Z kuchyně do sklepa#

K vínu jsem nepřišel přes degustační místnost. Přišel jsem k němu přes službu: hluk rozjeté kuchyně, výdej, talíře, které musely odejít včas. V tom světě víno není obor ke studiu, je to surovina: to, co musí ladit s dnešním chodem.

V jednu chvíli mě láhve začaly zajímat víc než talíře. Začal jsem klást kuchařské otázky: odkud to je, kdo to udělal, proč to chutná takhle, a ne jinak. Kuchyně mi nechala dva návyky: nejdřív ochutnat, potom mluvit, a vážit si člověka, který tu práci odvedl.

Proč nalévám naturální i klasická vína#

Víno se rozdělilo na tábory a často se mě ptají, do kterého patřím. Do žádného. Nalévám naturální vína bez přidané síry a nalévám klasická vína z vinařství, která filtrují, čiří a síří podle receptu, kterému věří. Obojí patří na můj stůl, často vedle sebe.

Zajímá mě rozhodnutí, které za vínem stojí. Proč tenhle vinař nechal slupky v moštu šest měsíců a tamten je vylisoval po šesti hodinách. Proč tady nerez, tam hlína a ve vedlejší vesnici starý dub. Jakmile té volbě porozumíte, dokážete víno ochutnat podle jeho vlastních měřítek. Víc jsem o tom napsal v článku co nalévám a proč; na cestě nechávám oba styly, aby se spolu hádaly na stole.

Jak skládám vinařskou cestu#

Začínám u stolu, ne u mapy: kde se dobře najíme, u kterého kuchaře a která vína k tomu jídlu patří. Pak najdu sklepy v dosahu a seřadím je tak, aby to dávalo smysl ve sklenici: bílá před červenými, vysoké polohy před nízkými, tiché vinařství před hlučným.

Den má dvě návštěvy sklepa, nejvýš tři, a asi dvě hodiny jízdy. V každém vinařství jsem už byl a každý vinař ví, o co ho požádám, aby otevřel. Minibus řídí řidič, abych mohl sedět s vámi a povídat si.

Nikdy nejedu stejnou trasu dvakrát beze změny, protože sklepy se mění. Ve Vajoc Dzoru jde do země nový karas, vinař v Kachetii zkouší Rkaciteli bez slupek, někdo v Langhe předává sklep dceři. Kvůli takovým věcem stojí za to jezdit.

Co může host čekat#

Na vypsaných termínech má skupina šest až deset lidí: velikost, která se vejde k jednomu stolu a do jednoho sklepa, aniž by někdo stál vzadu. Budete ochutnávat z tanku a ze sudu, ne jen z láhve. Budete jíst to, co jí kraj, uvařené lidmi, kteří to vaří každý týden, s víny, která k tomu patří.

Nemusíte o víně nic vědět, abyste mohli jet. Musíte být zvědaví, přiměřeně dochvilní a musí vám vyhovovat den, který trvá od odjezdu v 9:00 do dlouhé večeře. Všechno vysvětlím jednou, jasně, a pak ustoupím do pozadí. Nikoho nezkouším. Praktické věci najdete v často kladených otázkách.

Pět jazyků, jeden sklep#

Mluvím česky, rusky, anglicky, arménsky a italsky. Není to trik do společnosti; je to důvod, proč tyto cesty fungují. Vinař, který vysvětluje svá rozhodnutí o síře ve vlastním jazyce, řekne víc než tenže vinař, když je zdvořilý v angličtině. V Arménii se rozhovor o karasu vede arménsky. V Gruzii starší generace sáhne po ruštině. V Piemontu a Furlansku mluvíme italsky a doma na Moravě mluví sklep česky.

Moje práce je být mostem: slyšet, co bylo skutečně řečeno, včetně vtipu a zaváhání, a předat vám to nedotčené. Důvěra ve sklepě se buduje v jazyce vinaře, dlouho, a nedá se na nikoho přenést.

Kde začít#

Brno je dobrá základna. Sklepy jižní Moravy mám 30 až 60 minut od dveří, Vídeň hodinu a půl, Wachau dvě a půl a Prahu stejně daleko opačným směrem. Do Arménie, Gruzie, Itálie a Francie letím se skupinou.

Vypsané termíny najdete v přehledu cest. Pro vlastní skupinu a vlastní data si přečtěte o soukromých cestách nebo mi napište. Odpovím v kterémkoli z pěti jazyků, který vám vyhovuje.